1 On one of those days, as he was teaching the people in the temple and preaching the Good News, thepriests and scribes came to him with the elders. 2 They asked him, "Tell us: by what authority do you do these things? Or who is giving you this authority?"

3 He answered them, "I also will ask you one question. Tell me: 4 the baptism of John, was it from heaven, or from men?"

5 They reasoned with themselves, saying, "If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why didn’t you believe him?’ 6 But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet." 7 They answered that they didn’t know where it was from.

8 Jesus said to them, "Neither will I tell you by what authority I do these things."

9 He began to tell the people this parable: "A man planted a vineyard and rented it out to some farmers, and went into another country for a long time. 10 At the proper season, he sent a servant to the farmers to collect his share of the fruit of the vineyard. But the farmers beat him and sent him away empty. 11 He sent yet another servant, and they also beat him and treated him shamefully, and sent him away empty. 12 He sent yet a third, and they also wounded him and threw him out. 13 The lord of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my beloved son. It may be that seeing him, they will respect him.’

14 "But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying, ‘This is the heir. Come, let’s kill him, that the inheritance may be ours.’ 15 Then they threw him out of the vineyard and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do to them? 16 He will come and destroy these farmers, and will give the vineyard to others."

When they heard that, they said, "May that never be!"

17 But he looked at them and said, "Then what is this that is written,

‘The stone which the builders rejected

was made the chief cornerstone?’

18 Everyone who falls on that stone will be broken to pieces,

but it will crush whomever it falls on to dust."

19 The chief priests and the scribes sought to lay hands on him that very hour, but they feared the people—for they knew he had spoken this parable against them. 20 They watched him and sent out spies, who pretended to be righteous, that they might trap him in something he said, so as to deliver him up to the power and authority of the governor. 21 They asked him, "Teacher, we know that you say and teach what is right, and aren’t partial to anyone, but truly teach the way of God. 22 Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?"

23 But he perceived their craftiness, and said to them, "Why do you test me? 24 Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?"

They answered, "Caesar’s."

25 He said to them, "Then give to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s."

26 They weren’t able to trap him in his words before the people. They marveled at his answer and were silent. 27 Some of the Sadducees came to him, those who deny that there is a resurrection. 28 They asked him, "Teacher, Moses wrote to us that if a man’s brother dies having a wife, and he is childless, his brother should take the wife and raise up children for his brother. 29 There were therefore seven brothers. The first took a wife, and died childless. 30 The second took her as wife, and he died childless. 31 The third took her, and likewise the seven all left no children, and died. 32 Afterward the woman also died. 33 Therefore in the resurrection whose wife of them will she be? For the seven had her as a wife."

34 Jesus said to them, "The children of this age marry and are given in marriage. 35 But those who are considered worthy to attain to that age and the resurrection from the dead neither marry nor are given in marriage. 36 For they can’t die any more, for they are like the angels and are children of God, being children of the resurrection. 37 But that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he called the Lord ‘The God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.’ 38 Now he is not the God of the dead, but of the living, for all are alive to him."

39 Some of the scribes answered, "Teacher, you speak well." 40 They didn’t dare to ask him any more questions.

41 He said to them, "Why do they say that the Christ is David’s son? 42 David himself says in the book of Psalms,

‘The Lord said to my Lord,

"Sit at my right hand,

43 until I make your enemies the footstool of your feet."’

44 "David therefore calls him Lord, so how is he his son?"

45 In the hearing of all the people, he said to his disciples, 46 "Beware of those scribes who like to walk in long robes, and love greetings in the marketplaces, the best seats in the synagogues, and the best places at feasts; 47 who devour widows’ houses, and for a pretense make long prayers. These will receive greater condemnation."

1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,

2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?

3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:

4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

32 Nejposléze po všech umřela i žena.

33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.

41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.