1 Now while the multitude pressed on him and heard the word of God, he was standing by the lake of Gennesaret. 2 He saw two boats standing by the lake, but the fishermen had gone out of them and were washing their nets. 3 He entered into one of the boats, which was Simon’s, and asked him to put out a little from the land. He sat down and taught the multitudes from the boat.

4 When he had finished speaking, he said to Simon, "Put out into the deep and let down your nets for a catch."

5 Simon answered him, "Master, we worked all night and caught nothing; but at your word I will let down the net." 6 When they had done this, they caught a great multitude of fish, and their net was breaking. 7 They beckoned to their partners in the other boat, that they should come and help them. They came and filled both boats, so that they began to sink. 8 But Simon Peter, when he saw it, fell down at Jesus’ knees, saying, "Depart from me, for I am a sinful man, Lord." 9 For he was amazed, and all who were with him, at the catch of fish which they had caught; 10 and so also were James and John, sons of Zebedee, who were partners with Simon.

Jesus said to Simon, "Don’t be afraid. From now on you will be catching people alive."

11 When they had brought their boats to land, they left everything, and followed him.

12 While he was in one of the cities, behold, there was a man full of leprosy. When he saw Jesus, he fell on his face and begged him, saying, "Lord, if you want to, you can make me clean."

13 He stretched out his hand and touched him, saying, "I want to. Be made clean."

Immediately the leprosy left him. 14 He commanded him to tell no one, "But go your way and show yourself to the priest, and offer for your cleansing according to what Moses commanded, for a testimony to them."

15 But the report concerning him spread much more, and great multitudes came together to hear and to be healed by him of their infirmities. 16 But he withdrew himself into the desert and prayed.

17 On one of those days, he was teaching; and there were Pharisees and teachers of the law sitting by who had come out of every village of Galilee, Judea, and Jerusalem. The power of the Lord was with him to heal them. 18 Behold, men brought a paralyzed man on a cot, and they sought to bring him in to lay before Jesus. 19 Not finding a way to bring him in because of the multitude, they went up to the housetop and let him down through the tiles with his cot into the middle before Jesus. 20 Seeing their faith, he said to him, "Man, your sins are forgiven you."

21 The scribes and the Pharisees began to reason, saying, "Who is this who speaks blasphemies? Who can forgive sins, but God alone?"

22 But Jesus, perceiving their thoughts, answered them, "Why are you reasoning so in your hearts? 23 Which is easier to say, ‘Your sins are forgiven you,’ or to say, ‘Arise and walk?’ 24 But that you may know that the Son of Man has authority on earth to forgive sins," he said to the paralyzed man, "I tell you, arise, take up your cot, and go to your house."

25 Immediately he rose up before them, and took up that which he was laying on, and departed to his house, glorifying God. 26 Amazement took hold on all, and they glorified God. They were filled with fear, saying, "We have seen strange things today."

27 After these things he went out and saw a tax collector named Levi sitting at the tax office, and said to him, "Follow me!"

28 He left everything, and rose up and followed him. 29 Levi made a great feast for him in his house. There was a great crowd of tax collectors and others who were reclining with them. 30 Their scribes and the Pharisees murmured against his disciples, saying, "Why do you eat and drink with the tax collectors and sinners?"

31 Jesus answered them, "Those who are healthy have no need for a physician, but those who are sick do. 32 I have not come to call the righteous, but sinners, to repentance."

33 They said to him, "Why do John’s disciples often fast and pray, likewise also the disciples of the Pharisees, but yours eat and drink?"

34 He said to them, "Can you make the friends of the bridegroom fast while the bridegroom is with them? 35 But the days will come when the bridegroom will be taken away from them. Then they will fast in those days."

36 He also told a parable to them. "No one puts a piece from a new garment on an old garment, or else he will tear the new, and also the piece from the new will not match the old. 37 No one puts new wine into old wine skins, or else the new wine will burst the skins, and it will be spilled and the skins will be destroyed. 38 But new wine must be put into fresh wine skins, and both are preserved. 39 No man having drunk old wine immediately desires new, for he says, ‘The old is better.’"

1 Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského.

2 I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali síti.

3 I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.

4 A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb.

5 I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.

6 A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich.

7 I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, takže se téměř pohřižovaly.

8 To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.

9 Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,

10 A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti.

11 A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.

12 I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.

13 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.

14 I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale řekl mu: Odejda, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

15 Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.

16 On pak odcházel na pouště, a modlil se.

17 I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich.

18 A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.

19 A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.

20 Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

21 Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

22 Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl k nim: Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich?

23 Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?

24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, (řekl dnou zlámanému:) Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.

25 A on hned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.

26 I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Že jsme viděli dnes divné věci.

27 A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Pojď za mnou.

28 A on opustiv všecko, vstav, šel za ním.

29 I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.

30 Tedy reptali zákoníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?

31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

32 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

33 A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, též podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?

34 On pak řekl k nim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?

35 Ale přijdouť dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.

36 Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového.

37 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.

38 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.

39 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.