1 The whole company of them rose up and brought him before Pilate. 2 They began to accuse him, saying, "We found this man perverting the nation, forbidding paying taxes to Caesar, and saying that he himself is Christ, a king."

3 Pilate asked him, "Are you the King of the Jews?"

He answered him, "So you say."

4 Pilate said to the chief priests and the multitudes, "I find no basis for a charge against this man."

5 But they insisted, saying, "He stirs up the people, teaching throughout all Judea, beginning from Galilee even to this place."

6 But when Pilate heard Galilee mentioned, he asked if the man was a Galilean. 7 When he found out that he was in Herod’s jurisdiction, he sent him to Herod, who was also in Jerusalem during those days.

8 Now when Herod saw Jesus, he was exceedingly glad, for he had wanted to see him for a long time, because he had heard many things about him. He hoped to see some miracle done by him. 9 He questioned him with many words, but he gave no answers. 10 The chief priests and the scribes stood, vehemently accusing him. 11 Herod with his soldiers humiliated him and mocked him. Dressing him in luxurious clothing, they sent him back to Pilate. 12 Herod and Pilate became friends with each other that very day, for before that they were enemies with each other.

13 Pilate called together the chief priests, the rulers, and the people, 14 and said to them, "You brought this man to me as one that perverts the people, and behold, having examined him before you, I found no basis for a charge against this man concerning those things of which you accuse him. 15 Neither has Herod, for I sent you to him, and see, nothing worthy of death has been done by him. 16 I will therefore chastise him and release him."

17 Now he had to release one prisoner to them at the feast. 18 But they all cried out together, saying, "Away with this man! Release to us Barabbas!"— 19 one who was thrown into prison for a certain revolt in the city, and for murder.

20 Then Pilate spoke to them again, wanting to release Jesus, 21 but they shouted, saying, "Crucify! Crucify him!"

22 He said to them the third time, "Why? What evil has this man done? I have found no capital crime in him. I will therefore chastise him and release him." 23 But they were urgent with loud voices, asking that he might be crucified. Their voices and the voices of the chief priests prevailed. 24 Pilate decreed that what they asked for should be done. 25 He released him who had been thrown into prison for insurrection and murder, for whom they asked, but he delivered Jesus up to their will.

26 When they led him away, they grabbed one Simon of Cyrene, coming from the country, and laid the cross on him to carry it after Jesus. 27 A great multitude of the people followed him, including women who also mourned and lamented him. 28 But Jesus, turning to them, said, "Daughters of Jerusalem, don’t weep for me, but weep for yourselves and for your children. 29 For behold, the days are coming in which they will say, ‘Blessed are the barren, the wombs that never bore, and the breasts that never nursed.’ 30 Then they will begin to tell the mountains, ‘Fall on us!’ and tell the hills, ‘Cover us.’ 31 For if they do these things in the green tree, what will be done in the dry?"

32 There were also others, two criminals, led with him to be put to death. 33 When they came to the place that is called "The Skull", they crucified him there with the criminals, one on the right and the other on the left.

34 Jesus said, "Father, forgive them, for they don’t know what they are doing."

Dividing his garments among them, they cast lots. 35 The people stood watching. The rulers with them also scoffed at him, saying, "He saved others. Let him save himself, if this is the Christ of God, his chosen one!"

36 The soldiers also mocked him, coming to him and offering him vinegar, 37 and saying, "If you are the King of the Jews, save yourself!"

38 An inscription was also written over him in letters of Greek, Latin, and Hebrew: "THIS IS THE KING OF THE JEWS."

39 One of the criminals who was hanged insulted him, saying, "If you are the Christ, save yourself and us!"

40 But the other answered, and rebuking him said, "Don’t you even fear God, seeing you are under the same condemnation? 41 And we indeed justly, for we receive the due reward for our deeds, but this man has done nothing wrong." 42 He said to Jesus, "Lord, remember me when you come into your Kingdom."

43 Jesus said to him, "Assuredly I tell you, today you will be with me in Paradise."

44 It was now about the sixth hour, and darkness came over the whole land until the ninth hour. 45 The sun was darkened, and the veil of the temple was torn in two. 46 Jesus, crying with a loud voice, said, "Father, into your hands I commit my spirit!" Having said this, he breathed his last.

47 When the centurion saw what was done, he glorified God, saying, "Certainly this was a righteous man." 48 All the multitudes that came together to see this, when they saw the things that were done, returned home beating their breasts. 49 All his acquaintances and the women who followed with him from Galilee stood at a distance, watching these things.

50 Behold, there was a man named Joseph, who was a member of the council, a good and righteous man 51 (he had not consented to their counsel and deed), from Arimathaea, a city of the Jews, who was also waiting for God’s Kingdom. 52 This man went to Pilate, and asked for Jesus’ body. 53 He took it down and wrapped it in a linen cloth, and laid him in a tomb that was cut in stone, where no one had ever been laid. 54 It was the day of the Preparation, and the Sabbath was drawing near. 55 The women who had come with him out of Galilee followed after, and saw the tomb and how his body was laid. 56 They returned and prepared spices and ointments. On the Sabbath they rested according to the commandment.

1 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.

2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

3 Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

4 I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

5 Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

7 A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

8 Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.

9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

10 Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.

11 A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,

14 Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.

15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

16 Protož potresce ho, propustím jej.

17 Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.

18 Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

19 Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

20 Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

21 A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

22 A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

23 Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.

28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.

50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,

53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.

54 A byl den připravování, a sobota se začínala.

55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.