1 When he entered again into Capernaum after some days, it was heard that he was at home. 2 Immediately many were gathered together, so that there was no more room, not even around the door; and he spoke the word to them. 3 Four people came, carrying a paralytic to him. 4 When they could not come near to him for the crowd, they removed the roof where he was. When they had broken it up, they let down the mat that the paralytic was lying on. 5 Jesus, seeing their faith, said to the paralytic, "Son, your sins are forgiven you."

6 But there were some of the scribes sitting there and reasoning in their hearts, 7 "Why does this man speak blasphemies like that? Who can forgive sins but God alone?"

8 Immediately Jesus, perceiving in his spirit that they so reasoned within themselves, said to them, "Why do you reason these things in your hearts? 9 Which is easier, to tell the paralytic, ‘Your sins are forgiven;’ or to say, ‘Arise, and take up your bed, and walk?’ 10 But that you may know that the Son of Man has authority on earth to forgive sins"—he said to the paralytic— 11 "I tell you, arise, take up your mat, and go to your house."

12 He arose, and immediately took up the mat and went out in front of them all, so that they were all amazed and glorified God, saying, "We never saw anything like this!"

13 He went out again by the seaside. All the multitude came to him, and he taught them. 14 As he passed by, he saw Levi the son of Alphaeus sitting at the tax office. He said to him, "Follow me." And he arose and followed him.

15 He was reclining at the table in his house, and many tax collectors and sinners sat down with Jesus and his disciples, for there were many, and they followed him. 16 The scribes and the Pharisees, when they saw that he was eating with the sinners and tax collectors, said to his disciples, "Why is it that he eats and drinks with tax collectors and sinners?"

17 When Jesus heard it, he said to them, "Those who are healthy have no need for a physician, but those who are sick. I came not to call the righteous, but sinners to repentance."

18 John’s disciples and the Pharisees were fasting, and they came and asked him, "Why do John’s disciples and the disciples of the Pharisees fast, but your disciples don’t fast?"

19 Jesus said to them, "Can the groomsmen fast while the bridegroom is with them? As long as they have the bridegroom with them, they can’t fast. 20 But the days will come when the bridegroom will be taken away from them, and then they will fast in that day. 21 No one sews a piece of unshrunk cloth on an old garment, or else the patch shrinks and the new tears away from the old, and a worse hole is made. 22 No one puts new wine into old wineskins; or else the new wine will burst the skins, and the wine pours out, and the skins will be destroyed; but they put new wine into fresh wineskins."

23 He was going on the Sabbath day through the grain fields; and his disciples began, as they went, to pluck the ears of grain. 24 The Pharisees said to him, "Behold, why do they do that which is not lawful on the Sabbath day?"

25 He said to them, "Did you never read what David did when he had need and was hungry—he, and those who were with him? 26 How he entered into God’s house at the time of Abiathar the high priest, and ate the show bread, which is not lawful to eat except for the priests, and gave also to those who were with him?"

27 He said to them, "The Sabbath was made for man, not man for the Sabbath. 28 Therefore the Son of Man is lord even of the Sabbath."

1 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo.

3 Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.

4 A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

6 A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

7 Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

8 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

9 Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď?

10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

11 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

12 I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

13 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

14 A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.

15 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním.

16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš?

17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

18 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

19 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti.

20 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

21 Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra.

22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy.

24 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu.

25 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

28 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.