1 It was now two days before the Passover and the Feast of Unleavened Bread, and the chief priests and the scribes sought how they might seize him by deception and kill him. 2 For they said, "Not during the feast, because there might be a riot among the people."
3 While he was at Bethany, in the house of Simon the leper, as he sat at the table, a woman came having an alabaster jar of ointment of pure nard—very costly. She broke the jar and poured it over his head. 4 But there were some who were indignant among themselves, saying, "Why has this ointment been wasted? 5 For this might have been sold for more than three hundred denarii and given to the poor." So they grumbled against her.
6 But Jesus said, "Leave her alone. Why do you trouble her? She has done a good work for me. 7 For you always have the poor with you, and whenever you want to, you can do them good; but you will not always have me. 8 She has done what she could. She has anointed my body beforehand for the burying. 9 Most certainly I tell you, wherever this Good News may be preached throughout the whole world, that which this woman has done will also be spoken of for a memorial of her."
10 Judas Iscariot, who was one of the twelve, went away to the chief priests, that he might deliver him to them. 11 They, when they heard it, were glad, and promised to give him money. He sought how he might conveniently deliver him.
12 On the first day of unleavened bread, when they sacrificed the Passover, his disciples asked him, "Where do you want us to go and prepare that you may eat the Passover?"
13 He sent two of his disciples and said to them, "Go into the city, and there a man carrying a pitcher of water will meet you. Follow him, 14 and wherever he enters in, tell the master of the house, ‘The Teacher says, "Where is the guest room, where I may eat the Passover with my disciples?"’ 15 He will himself show you a large upper room furnished and ready. Get ready for us there."
16 His disciples went out, and came into the city, and found things as he had said to them, and they prepared the Passover.
17 When it was evening he came with the twelve. 18 As they sat and were eating, Jesus said, "Most certainly I tell you, one of you will betray me—he who eats with me."
19 They began to be sorrowful, and to ask him one by one, "Surely not I?" And another said, "Surely not I?"
20 He answered them, "It is one of the twelve, he who dips with me in the dish. 21 For the Son of Man goes as it is written about him, but woe to that man by whom the Son of Man is betrayed! It would be better for that man if he had not been born."
22 As they were eating, Jesus took bread, and when he had blessed it, he broke it and gave to them, and said, "Take, eat. This is my body."
23 He took the cup, and when he had given thanks, he gave to them. They all drank of it. 24 He said to them, "This is my blood of the new covenant, which is poured out for many. 25 Most certainly I tell you, I will no more drink of the fruit of the vine until that day when I drink it anew in God’s Kingdom." 26 When they had sung a hymn, they went out to the Mount of Olives.
27 Jesus said to them, "All of you will be made to stumble because of me tonight, for it is written, ‘I will strike the shepherd, and the sheep will be scattered.’ 28 However, after I am raised up, I will go before you into Galilee."
29 But Peter said to him, "Although all will be offended, yet I will not."
30 Jesus said to him, "Most certainly I tell you that you today, even this night, before the rooster crows twice, you will deny me three times."
31 But he spoke all the more, "If I must die with you, I will not deny you." They all said the same thing.
32 They came to a place which was named Gethsemane. He said to his disciples, "Sit here while I pray." 33 He took with him Peter, James, and John, and began to be greatly troubled and distressed. 34 He said to them, "My soul is exceedingly sorrowful, even to death. Stay here and watch."
35 He went forward a little, and fell on the ground, and prayed that if it were possible, the hour might pass away from him. 36 He said, "Abba, Father, all things are possible to you. Please remove this cup from me. However, not what I desire, but what you desire."
37 He came and found them sleeping, and said to Peter, "Simon, are you sleeping? Couldn’t you watch one hour? 38 Watch and pray, that you may not enter into temptation. The spirit indeed is willing, but the flesh is weak."
39 Again he went away and prayed, saying the same words. 40 Again he returned and found them sleeping, for their eyes were very heavy; and they didn’t know what to answer him. 41 He came the third time and said to them, "Sleep on now, and take your rest. It is enough. The hour has come. Behold, the Son of Man is betrayed into the hands of sinners. 42 Arise! Let’s get going. Behold, he who betrays me is at hand."
43 Immediately, while he was still speaking, Judas, one of the twelve, came—and with him a multitude with swords and clubs, from the chief priests, the scribes, and the elders. 44 Now he who betrayed him had given them a sign, saying, "Whomever I will kiss, that is he. Seize him, and lead him away safely." 45 When he had come, immediately he came to him and said, "Rabbi! Rabbi!" and kissed him. 46 They laid their hands on him and seized him. 47 But a certain one of those who stood by drew his sword and struck the servant of the high priest, and cut off his ear.
48 Jesus answered them, "Have you come out, as against a robber, with swords and clubs to seize me? 49 I was daily with you in the temple teaching, and you didn’t arrest me. But this is so that the Scriptures might be fulfilled."
50 They all left him, and fled. 51 A certain young man followed him, having a linen cloth thrown around himself over his naked body. The young men grabbed him, 52 but he left the linen cloth and fled from them naked. 53 They led Jesus away to the high priest. All the chief priests, the elders, and the scribes came together with him.
54 Peter had followed him from a distance, until he came into the court of the high priest. He was sitting with the officers, and warming himself in the light of the fire. 55 Now the chief priests and the whole council sought witnesses against Jesus to put him to death, and found none. 56 For many gave false testimony against him, and their testimony didn’t agree with each other. 57 Some stood up and gave false testimony against him, saying, 58 "We heard him say, ‘I will destroy this temple that is made with hands, and in three days I will build another made without hands.’" 59 Even so, their testimony didn’t agree.
60 The high priest stood up in the middle, and asked Jesus, "Have you no answer? What is it which these testify against you?" 61 But he stayed quiet, and answered nothing. Again the high priest asked him, "Are you the Christ, the Son of the Blessed?"
62 Jesus said, "I am. You will see the Son of Man sitting at the right hand of Power, and coming with the clouds of the sky."
63 The high priest tore his clothes and said, "What further need have we of witnesses? 64 You have heard the blasphemy! What do you think?" They all condemned him to be worthy of death. 65 Some began to spit on him, and to cover his face, and to beat him with fists, and to tell him, "Prophesy!" The officers struck him with the palms of their hands.
66 As Peter was in the courtyard below, one of the maids of the high priest came, 67 and seeing Peter warming himself, she looked at him and said, "You were also with the Nazarene, Jesus!"
68 But he denied it, saying, "I neither know nor understand what you are saying." He went out on the porch, and the rooster crowed.
69 The maid saw him and began again to tell those who stood by, "This is one of them." 70 But he again denied it. After a little while again those who stood by said to Peter, "You truly are one of them, for you are a Galilean, and your speech shows it." 71 But he began to curse and to swear, "I don’t know this man of whom you speak!"
72 The rooster crowed the second time. Peter remembered the words that Jesus said to him, "Before the rooster crows twice, you will deny me three times." When he thought about that, he wept.
1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
4 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
5 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
6 Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
8 Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
12 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
13 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
16 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
18 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
19 A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
20 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
21 Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
23 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
24 I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
25 Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
26 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
27 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
28 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
29 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
30 Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
31 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
32 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
34 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
35 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
37 I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
38 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
39 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
40 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
41 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
42 Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
43 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
44 Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
45 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
46 Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
47 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
48 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
49 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
50 Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
51 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
53 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
55 Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
56 Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
57 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
58 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
59 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
60 Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
62 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
63 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
65 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
66 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
67 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
68 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
69 Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
70 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
71 On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.