1 Quando Efraim falava,

tremia-se;

foi exaltado em Israel;

mas ele se fez culpado

em Baal, e morreu.

2 E agora multiplicaram pecados,

e da sua prata

fizeram uma imagem de fundição,

ídolos segundo o seu entendimento,

todos obra de artífices,

dos quais dizem:

Os homens que sacrificam

beijem os bezerros.

3 Por isso serão

como a nuvem da manhã,

e como o orvalho da madrugada,

que cedo passa;

como folhelho

que a tempestade lança da eira,

e como a fumaça

da chaminé.

4 Todavia, eu sou o Senhor

teu Deus

desde a terra do Egito;

portanto não reconhecerás

outro deus além de mim,

porque não há Salvador

senão eu.

5 Eu te conheci no deserto,

na terra muito seca.

6 Depois eles se fartaram

em proporção do seu pasto;

estando fartos,

ensoberbeceu-se o seu coração,

por isso se esqueceram de mim.

7 Serei, pois, para eles

como leão;

como leopardo espiarei

no caminho.

8 Como ursa roubada

dos seus filhos,

os encontrarei,

e lhes romperei

as teias do seu coração,

e como leão ali os devorarei;

as feras do campo

os despedaçarão.

9 Para a tua perda, ó Israel,

te rebelaste contra mim,

a saber, contra o teu ajudador.

10 Onde está agora o teu rei,

para que te guarde

em todas as tuas cidades,

e os teus juízes,

dos quais disseste:

Dá-me rei e príncipes?

11 Dei-te um rei na minha ira,

e tirei-o no meu furor.

12 A iniquidade de Efraim

está atada,

o seu pecado

está armazenado.

13 Dores de mulher de parto

lhe sobrevirão;

ele é um filho insensato;

porque é tempo

e não está no lugar

em que deve vir à luz.

14 Eu os remirei

da mão do inferno,

e os resgatarei da morte.

Onde estão, ó morte,

as tuas pragas?

Onde está, ó inferno,

a tua perdição?

O arrependimento está

escondido de meus olhos.

15 Ainda que ele dê fruto

entre os irmãos,

virá o vento leste,

vento do Senhor,

subindo do deserto,

e secar-se-á a sua nascente,

e secar-se-á a sua fonte;

ele saqueará o tesouro

de todos os vasos desejáveis.

16 Samaria virá a ser deserta,

porque se rebelou

contra o seu Deus;

cairão à espada,

seus filhos serão despedaçados,

e as suas grávidas

serão fendidas pelo meio.

1 Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohřešiv při Bálovi, tožť umřel. 2 A i nyní ještě předce hřeší. Nebo dělají sobě a slévají z stříbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo řemeslníků, o čemž říkají: Lidé, kteříž obětují, telata ať líbají. 3 Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitřní, kteráž odchází, jako plevy vichřicí zachvácené z humna, a jako dým z komínu, 4 Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské, a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne. 5 Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé. 6 Dobré pastvy měvše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne. 7 Pročež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty číhati budu. 8 Potkám se s nimi jako nedvěd osiřelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zvěř divoká roztrhující je. 9 Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá. 10 Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? 11 Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své. 12 Svázánať jest nepravost Efraimova, schován jest hřích jeho. 13 Bolesti rodičky přijdou na něj; jest syn nemoudrý, sic jinak nezůstával by tak dlouho v životě matky. 14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých. 15 Nebo on mezi bratřími ovoce ponese, ač prv přijde vítr východní, vítr Hospodinův od pouště vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchoviště jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotů. 16 Zpuštěna bude Samaří, proto že se protivila Bohu svému; od meče padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a těhotné ženy jejich zroztínány.