1 Dizei a vossos irmãos: Ami; e a vossas irmãs: Ruama.

2 Contendei com vossa mãe,

contendei,

porque ela não é minha mulher,

e eu não sou seu marido;

e desvie ela as suas prostituições

da sua vista

e os seus adultérios

de entre os seus seios.

3 Para que eu não a despoje,

ficando ela nua,

e a ponha como no dia

em que nasceu,

e a faça como um deserto,

e a torne como uma terra seca,

e a mate à sede;

4 E não me compadeça

de seus filhos,

porque são filhos

de prostituições.

5 Porque sua mãe se prostituiu;

aquela que os concebeu

houve-se torpemente,

porque diz:

Irei atrás de meus amantes,

que me dão o meu pão

e a minha água,

a minha lã e o meu linho,

o meu óleo

e as minhas bebidas.

6 Portanto, eis que cercarei

o teu caminho com espinhos;

e levantarei um muro de sebe,

para que ela não ache

as suas veredas.

7 Ela irá atrás de seus amantes,

mas não os alcançará;

e buscá-los-á,

mas não os achará;

então dirá: Ir-me-ei,

e tornar-me-ei a meu primeiro marido,

porque melhor me ia então

do que agora.

8 Ela, pois, não reconhece

que eu lhe dei o grão,

e o mosto, e o azeite,

e que lhe multipliquei

a prata e o ouro,

que eles usaram para Baal.

9 Portanto tornarei a tirar

o meu grão a seu tempo

e o meu mosto

no seu tempo determinado;

e arrebatarei a minha lã

e o meu linho,

com que cobriam a sua nudez.

10 E agora descobrirei

a sua vileza

diante dos olhos dos seus amantes,

e ninguém a livrará da minha mão.

11 E farei cessar todo o seu gozo,

as suas festas,

as suas luas novas,

e os seus sábados,

e todas as suas festividades.

12 E devastarei a sua vide

e a sua figueira,

de que ela diz:

É esta a minha paga

que me deram os meus amantes;

eu, pois, farei delas um bosque,

e as feras do campo

as devorarão.

13 Castigá-la-ei pelos dias

dos baalins,

nos quais lhes queimou incenso,

e se adornou

dos seus pendentes

e das suas joias,

e andou atrás de seus amantes,

mas de mim se esqueceu,

diz o Senhor.

14 Portanto, eis que eu a atrairei,

e a levarei para o deserto,

e lhe falarei ao coração.

15 E lhe darei as suas vinhas

dali,

e o vale de Acor,

por porta de esperança;

e ali cantará,

como nos dias de sua mocidade,

e como no dia em que subiu

da terra do Egito.

16 E naquele dia,

diz o Senhor,

tu me chamarás: Meu marido;

e não mais me chamarás:

Meu Baal.

17 E da sua boca tirarei

os nomes dos baalins,

e não mais se lembrará

desses nomes.

18 E naquele dia farei por eles

aliança

com as feras do campo,

e com as aves do céu,

e com os répteis da terra;

e da terra quebrarei o arco,

e a espada, e a guerra,

e os farei deitar

em segurança.

19 E desposar-te-ei comigo

para sempre;

desposar-te-ei comigo

em justiça, e em juízo,

em benignidade

e em misericórdias.

20 E desposar-te-ei comigo

em fidelidade,

e conhecerás ao Senhor.

21 E acontecerá naquele dia

que eu atenderei,

diz o Senhor;

eu atenderei aos céus,

e estes atenderão à terra.

22 E a terra atenderá ao trigo,

e ao mosto, e ao azeite,

e estes atenderão a Jizreel.

23 E semeá-la-ei para mim

na terra,

e compadecer-me-ei dela

que não obteve misericórdia;

e eu direi àquele que não era meu povo:

Tu és meu povo;

e ele dirá:

Tu és meu Deus!

1 Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá. 2 Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých, 3 Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní. 4 Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva. 5 Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých. 6 A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla. 7 Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní. 8 Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále. 9 Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její, 10 A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé. 11 A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím. 12 Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní. 13 A budu na ní vyhledávati dnů Bálů, v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin. 14 Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu. 15 A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské. 16 I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj. 17 Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém. 18 A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně. 19 I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství. 20 Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina. 21 I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi. 22 Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele. 23 Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.