1 Sarando eu a Israel,

se descobriu a iniquidade de Efraim,

como também as maldades de Samaria,

porque praticaram a falsidade;

e o ladrão entra,

e a horda dos salteadores

despoja por fora.

2 E não dizem no seu coração

que eu me lembro

de toda a sua maldade;

agora, pois, os cercam as suas obras;

diante da minha face estão.

3 Com a sua malícia

alegram ao rei,

e com as suas mentiras

aos príncipes.

4 Todos eles são adúlteros;

são semelhantes ao forno

aceso pelo padeiro,

que cessa de mexer nas brasas,

depois que amassou a massa,

até que seja levedada.

5 E no dia do nosso rei

os príncipes se tornaram doentes

com frascos de vinho;

ele estendeu a sua mão

com os escarnecedores.

6 Porque, prepararam o coração

como um forno,

na sua emboscada;

toda a noite dorme

o seu padeiro,

pela manhã arde

como fogo de chama.

7 Todos eles estão quentes

como um forno,

e consomem os seus juízes;

todos os seus reis caem,

ninguém entre eles há

que me invoque.

8 Efraim se mistura com os povos;

Efraim é um bolo

que não foi virado.

9 Estrangeiros lhe comeram

a força,

e ele não o sabe;

também os cabelos brancos

se espalharam sobre ele,

e não o sabe.

10 E a soberba de Israel

testificará diante dele;

todavia não voltarão

para o Senhor seu Deus,

nem o buscarão em tudo isto.

11 Porque Efraim é como

uma pomba ingênua,

sem entendimento;

invocam o Egito,

vão para a Assíria.

12 Quando forem,

sobre eles estenderei a minha rede,

e como aves do céu

os farei descer;

castigá-los-ei,

conforme o que eles têm ouvido

na sua congregação.

13 Ai deles,

porque fugiram de mim;

destruição sobre eles,

porque se rebelaram contra mim;

eu os remi,

mas disseram mentiras

contra mim.

14 E não clamaram a mim

com seu coração,

mas davam uivos nas suas camas;

para o trigo e para o vinho

se ajuntam,

mas contra mim se rebelam.

15 Eu os corrigi,

e lhes esforcei os braços,

mas pensam mal contra mim.

16 Eles voltaram,

mas não para o Altíssimo.

Fizeram-se como um arco

enganador;

caem à espada

os seus príncipes,

por causa do furor

da sua língua;

este será o seu escárnio

na terra do Egito.

1 Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské; nebo provodí faleš. Vnitř zlodějství, a vně provozují loupežnictví. 2 Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obkličují skutkové jejich, a před mým oblíčejem jsou. 3 Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata. 4 Všickni napořád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaře, kterýž přestává bdíti, jen ažby zadělané těsto zkynulo. 5 V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači. 6 Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně. 7 Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mně. 8 Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený. 9 Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná. 10 A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším. 11 A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. 12 Když odejdou, roztáhnu na ně sítku svou, a jako ptactvo nebeské přitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich. 13 Běda jim, že jsou poběhli mne. Zpuštění na ně, proto že se mi zpronevěřili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mně lži. 14 Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně, 15 Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mně zlé vymýšlejí. 16 Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské.