2 Reis 7

1 Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské. 2 I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z toho. 3 Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili? 4 Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme. 5 Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného. 6 Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás. 7 A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého. 8 Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm, a odšedše, schovali. 9 I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému. 10 A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli. 11 I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě královském. 12 Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je živé a vejdeme do města. 13 K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím, vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme. 14 A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, řka: Jděte a vizte. 15 I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi. 16 Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy. 17 Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího, kterouž mluvil, když král k němu byl sešel. 18 A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské. 19 K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to podlé řeči této býti mohlo? Jemuž on řekl: Aj, ty uzříš očima svýma, ale z toho jísti nebudeš. 20 A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráně, tak že umřel.

1 Ā, ka mea a Eriha, "Whakarongo ki te kupu a Ihowā. Ko te kupu tēnei a Ihowā: Kia pēnei āpōpō ka hokona he mēhua parāoa mō te hekere, ngā mēhua pārei e rua mō te hekere, i te kūwaha o Hamaria."

2 Nā, ka whakahokia e tētahi rangatira, nōna nei te ringa i okioki ai te kīngi, ki te tangata a te Atua; i mea ia, "Nanā, ki te hangā e Ihowā he matapihi ki te rangi, ka rite rānei tēnei kupu?"

Anō rā ko ia, "Nanā, tērā ōu kanohi e kite, otirā e kore koe e kai i tētahi wāhi o taua mea."

Ka Rere te Taua Hīriana

3 Nā, tērā ētahi tāngata tokowhā, he repera, i te kūwaha o te kēti; ā, ka mea rātou tētahi ki tētahi, "He aha tātou i noho ai i konei ā, kia mate rā anō tātou? 4 Ki te mea tātou, ‘Tātou ka tomo ki te pā,’ nā, ko te matekai kei roto i te pā, ā, ka mate tātou ki reira; ā, ki te noho tātou i konei, ka mate anō tātou. Nā, kia haere tātou āianei, kia auraki atu ki te ope o ngā Hīriani; ki te whakaorangia tātou e rātou, ka ora tātou; ki te whakamatea, heoi anō, ka mate."

5 Nā, maranga ana rātou i te mea ka kākarauri, haere ana ki te puni o ngā Hīriani; ā, nō tō rātou taenga ki te pito o te puni o ngā Hīriani, nā, kāhore ō reira tangata. 6 Nā te Ariki hoki i mea kia rongo te ope o ngā Hīriani i te haruru hāriata, i te haruru hōiho, i te haruru hoki o tētahi ope nui; ā, ka mea rātou tētahi ki tētahi, "Nanā, kua utua ngā kīngi o ngā Hiti me ngā kīngi o ngā Īhipiana e te kīngi o Īharaira hei whawhai ki a tātou, kia huaki mai ki a tātou." 7 Nā, whakatika ana rātou, rere ana i te mea ka kākarauri, ā, whakarērea ake ō rātou tēneti, ā rātou hōiho, ā rātou kāihe, me ngā aha noa o te puni, ā, rere ana, he wehi kei mate.

8 Nā, i te taenga o aua repera ki te pito o te puni, ka tomo ki tētahi tēneti, kei te kai, kei te inu, ā, mauria atu ana te hiriwa i reira, me te kōura, me te kākahu, ā, haere ana, huna ana. Nā, ka hoki anō, ka tomo ki tētahi atu tēneti, ā, ka tango anō i reira, ā, haere ana, huna ana.

9 Nā, ka mea rātou tētahi ki tētahi, "Kāhore i te pai tā tātou e mea nei. He rā rongo pai tēnei rā, ā, kei te noho wahangū tātou; ki te tatari tātou kia mārama te ata, tērā tātou e rokohanga e te hē; nā reira hoake, ka haere tātou, ka kōrero ki te whare o te kīngi."

10 Heoi, haere ana rātou, karanga ana ki te kaitiaki o te kūwaha o te pā; ā, ka whakaatu ki a rātou, ka mea, "I tae mātou ki te puni o ngā Hīriani, nā, kāhore he tangata o reira, kāhore he reo tangata, engari ko ngā hōiho anake e here ana, me ngā kāihe e here ana, ā, ko ngā tēneti e tū ana anō."

11 Nā, karangatia ana e ia ngā kaitiaki o te kūwaha; ā, nā rātou i kōrero ki te whare o te kīngi i roto atu. 12 Nā, ka whakatika te kīngi i te pō, ā, ka mea ki āna tāngata, "Māku e whakaatu ki a koutou tā ngā Hīriani i mea ai ki a tātou. E mōhio ana rātou e mate ana tātou i te kai; koia rātou i haere atu ai i te puni ki te pārae piri ai, e kī ana, ‘Ki te puta mai rātou i te pā ka hopukia oratia rātou e tātou, ā, ka uru tātou ki te pā.’ "

13 Nā, ka whakahoki tētahi o āna tāngata, ka mea, "Tangohia oti e ētahi kia rima o ngā hōiho e toe nei, i mahue nei ki te pā. Nanā, pēnei tonu rātou me te huihui katoa o Īharaira kua mahue nei ki konei; nanā, rite tonu rātou ki te huihui katoa o Īharaira kua mōtī nei; ā, tonoa atu rātou e tātou kia kite." 14 Nā, tangohia ana e rātou ētahi hōiho hāriata, e rua, ā, ungā ana e te kīngi ki te whai i te ope o ngā Hīriani, ā, i mea ia, "Tīkina, tirohia."

15 Nā, haere ana rātou ki te whai i a rātou a Horano rā anō. Nā, kapi tonu te huarahi katoa i te kākahu, i ngā mea i rukea atu e ngā Hīriani i tō rātou pōnānā. Nā, hoki ana aua tāngata ki te kōrero ki te kīngi.

16 Nā, ka puta te iwi ki waho, kei te pāhua i te puni o ngā Hīriani. Heoi, hokona ana te mēhua parāoa mō te hekere, me ngā mēhua pārei e rua mō te hekere, i rite tonu ki tā Ihowā kupu.

17 Ā, i whakaritea e te kīngi ko te rangatira i okioki atu nei ia ki tōna ringa hei rangatira mō te kūwaha; nā, takahia iho ia e te iwi ki te kūwaha, ā, mate ake, i rite tonu ki tā te tangata a te Atua i kōrero ai, ki tāna i kōrero rā i te haerenga iho o te kīngi ki raro ki a ia. 18 I rite tonu anō ki tā te tangata a te Atua i kōrero ai ki te kīngi, i mea ai: "E rua ngā mēhua pārei mō te hekere, kotahi anō hoki mēhua parāoa mō te hekere i te kūwaha o Hamaria i te wā pēnei āpōpō." 19 Nā, ka utua e taua rangatira ki te tangata a te Atua, i mea ia, "Nanā, ki te hangā e Ihowā he matapihi ki te rangi, ka rite rānei tēnei kupu." Nā, ka mea tērā, "Nanā, tērā ōu kanohi nā e kite; otiia e kore tētahi wāhi o taua mea e kainga e koe." 20 I pērā tonu te meatanga ki a ia; i takahia hoki ia e te iwi ki te kūwaha, ā, mate iho ia.