1 Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol. 2 Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů. 3 Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil. 4 Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři. 5 Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě. 6 I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí. 7 Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti. 8 Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství. 9 Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý? 10 I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc. 11 A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře, 12 Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě. 13 K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé. 14 Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých. 15 A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým. 16 Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním. 17 I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě. 18 Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě. 19 Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho. 20 A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého. 21 Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila. 22 I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem. 23 I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. 24 Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále. 25 Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé. 26 Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte. 27 K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho. 28 Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.
Căsătoria lui Solomon. Visul lui
1 SolomonCap. 7:8;9:24. s-a încuscrit cu Faraon, împăratul Egiptului. A luat de nevastă pe fata lui Faraon și a adus-o în cetatea2 Sam. 5:7. lui David până și-a isprăvit de zidit casaCap. 7:1. lui, CasaCap. 6. Domnului și zidulCap. 9:15,19. dimprejurul Ierusalimului. 2 PoporulLev. 17:3-5.Deut. 12:2,4,5. Cap. 22:43. nu aducea jertfe decât pe înălțimi, căci până pe vremea aceasta nu se zidise încă o casă în Numele Domnului. 3 Solomon iubeaDeut. 6:5;30:16,20.Ps. 31:23.Rom. 8:28.1 Cor. 8:3. pe Domnul și se țineaVers. 6,14. de obiceiurile tatălui său David. Numai că aducea jertfe și tămâie pe înălțimi. 4 Împăratul s-a dus2 Cron. 1:3. la Gabaon să aducă jertfe acolo, căci1 Cron. 16:39.2 Cron. 1:3. era cea mai însemnată înălțime. Solomon a adus o mie de arderi-de-tot pe altar. 5 La GabaonCap. 9:2.2 Cron. 1:7., Domnul S-a arătat în visNum. 12:6.Mat. 1:20;2:13,19. lui Solomon noaptea și Dumnezeu i-a zis: „Cere ce vrei să-ți dau." 6 Solomon2 Cron. 1:8. a răspuns: „Tu ai arătat o mare bunăvoință față de robul Tău David, tatăl meu, pentru că umblaCap. 2:4;9:4.2 Împ. 20:3.Ps. 15:2. înaintea Ta în credincioșie, în dreptate și în curăție de inimă față de Tine; i-ai păstrat această mare bunăvoință și i-ai dat un fiuCap. 1:48. care șade pe scaunul lui de domnie, cum se vede astăzi. 7 Acum, Doamne, Dumnezeul meu, Tu ai pus pe robul Tău să împărățească în locul tatălui meu David, și eu nu sunt decât un tânăr1 Cron. 29:1., nu sunt încercatNum. 27:17.. 8 Robul Tău este în mijlocul poporului pe care l-aiDeut. 7:6. ales, popor foarte mare, care nu poate fi nici socotit, niciGen. 13:16;15:5. numărat, din pricina mulțimii lui. 9 Dă dar2 Cron. 1:10.Prov. 2:3-9.Iac. 1:5. robului Tău o inimă pricepută, ca să judecePs. 72:1,2. pe poporul Tău, să deosebeascăEvr. 5:14. binele de rău! Căci cine ar putea să judece pe poporul Tău, pe poporul acesta așa de mare la număr?" 10 Cererea aceasta a lui Solomon a plăcut Domnului. 11 Și Dumnezeu a zis: „Fiindcă lucrul acesta îl ceri, fiindcă nu ceriIac. 4:3. pentru tine nici viață lungă, nici bogății, nici moartea vrăjmașilor tăi, ci ceri pricepere, ca să faci dreptate, 12 voi1 Ioan 5:14,15. face după cuvântul tău. Îți voiCap. 4:29-31;5:12;10:24.Ecl. 1:16. da o inimă înțeleaptă și pricepută, așa cum n-a fost nimeni înaintea ta și nu se va scula nimeni niciodată ca tine. 13 Mai mult, îți voi daMat. 6:33.Efes. 3:20. și ce n-ai cerut: bogățiiCap. 4:21,24;10:23,25.Prov. 3:16. și slavă, așa încât în tot timpul vieții tale nu va fi niciun împărat ca tine. 14 Și, dacă vei umbla în căile Mele, păzind legile și poruncile Mele, cumCap. 15:5. a făcut David, tatăl tău, îți voi lungiPs. 91:16.Prov. 3:2. zilele." 15 Solomon s-aGen. 41:7. deșteptat. Acesta a fost visul. Solomon s-a întors la Ierusalim și s-a înfățișat înaintea chivotului legământului Domnului. A adus arderi-de-tot și jertfe de mulțumire și a dat un ospățGen. 40:20. Cap. 8:65.Est. 1:3.Dan. 5:1.Marcu 6:21. tuturor slujitorilor lui.
Judecata lui Solomon
16 Atunci au venit două femei curve la împărat și s-au înfățișatNum. 27:2. înaintea lui. 17 Una din femei a zis: „Rogu-mă, domnul meu, eu și femeia aceasta locuiam în aceeași casă și am născut lângă ea în casă. 18 După trei zile, femeia aceasta a născut și ea. Locuiam împreună, niciun străin nu era cu noi în casă, nu eram decât noi amândouă. 19 Peste noapte, fiul acestei femei a murit, pentru că se culcase peste el. 20 Ea s-a sculat pe la mijlocul nopții, a luat pe fiul meu de lângă mine, pe când dormea roaba ta, și l-a culcat la sânul ei, iar pe fiul ei, care murise, l-a culcat la sânul meu. 21 Dimineața, m-am sculat să dau țâță copilului, și iată că era mort. M-am uitat cu luare aminte la el dimineața, și iată că nu era fiul meu pe care-l născusem." 22 Cealaltă femeie a zis: „Ba nu; fiul meu este cel viu, iar fiul tău e cel mort." Dar cea dintâi a răspuns: „Ba nicidecum! Fiul tău este cel mort, iar fiul meu este cel viu." Așa au vorbit ele înaintea împăratului. 23 Împăratul a zis: „Una zice: ‘Fiul meu este cel viu, iar fiul tău este cel mort.’ Și cealaltă zice: ‘Ba nicidecum! Fiul tău este cel mort, iar fiul meu este cel viu.’" 24 Apoi a adăugat: „Aduceți-mi o sabie!" Au adus o sabie înaintea împăratului. 25 Și împăratul a zis: „Tăiați în două copilul cel viu și dați o jumătate uneia și o jumătate celeilalte!" 26 Atunci, femeia al cărei copil era viu a simțit că iGen. 43:30.Is. 49:15.Ier. 31:20.Osea 11:8. se rupe inima pentru copil și a zis împăratului: „Ah, domnul meu, dă-i mai bine ei copilul cel viu și nu-l omorî!" Dar cealaltă a zis: „Să nu fie nici al meu, nici al tău; tăiați-l!" 27 Și împăratul, luând cuvântul, a zis: „Dați celei dintâi copilul cel viu și nu-l omorâți. Ea este mama lui." 28 Tot Israelul a auzit de hotărârea pe care o rostise împăratul. Și s-au temut de împărat, căci au văzut că înțelepciuneaVers. 9,11,12. lui Dumnezeu era în el, povățuindu-l în judecățile lui.