1 "天哪， 留心吧， 我要说话； 地啊， 聆听我口中的言语。
2 我的教训下降如雨， 我的言语滴落如露， 像细雨落在青草上， 像甘霖降在蔬菜上。
3 因为我要宣告耶和华的名； 你们要尊崇我们的 神的伟大。
4 他是磐石， 他的作为完全， 因为他一切所行的全都公平； 他是诚实无伪的 神， 又公义， 又正直。
5 这世代向他行事败坏， 就不是他的儿女， 满有弊病， 这实在是个乖僻弯曲的世代。
6 愚昧无知的人民哪， 你们这样报答耶和华吗？他不是你的父， 不是把你买回来的吗？他造了你， 建立了你。
7 你要回想古时的日子， 思念历代以来的年月； 问你的父亲， 他必告诉你； 问你的长者， 他们必对你说。
8 至高者把地业赐给列国的时候， 把人类分开的时候， 就照着以色列子孙的数目， 立定了万民的境界。
9 但耶和华的分就是他的子民， 他的产业就是雅各。
10 耶和华在旷野之地遇见了他， 在荒凉之地和野兽吼叫的荒野， 遇见了他， 就环绕他， 看顾他， 保护他， 好像保护自己眼中的瞳人一样。
11 又像老鹰搅动巢窝， 飞翔在雏鹰之上， 扇展翅膀， 接取雏鹰， 背在自己的两翼之上。
12 耶和华独自领导了他， 并没有外族人的神与他同在。
13 耶和华使他乘驾地的高处， 得吃田间的土产； 又使他从岩石中吸蜜， 从坚固的磐石中取油。
14 也吃牛酪和羊乳， 羊羔的脂肪， 巴珊的公牛和公山羊， 以及上好的麦子； 也喝了葡萄汁酿成的酒。
15 但耶书仑肥胖了， 就踢跳， ‘你肥胖了， 你粗壮了， 你饱满了， ’他离弃了造他的 神， 轻看了救他的磐石。
16 他们以外族人的神激动了 神的愤恨， 以可憎之事惹起了他的怒气。
17 他们献祭给鬼魔（他们不是神）， 就是他们从来不认识的神， 是近来新兴的， 是你们的列祖所不惧怕的。
18 你轻忽了生你的磐石， 你忘记了产你的 神。
19 因为他的儿女激怒了 神， 耶和华看见了， 就弃绝了他们，
20 说： ‘我必掩面不顾他们， 要看看他们的结局怎样； 因为他们是乖曲的一代， 心里没有信实的人。
21 他们以不是神的神激动了我的愤恨， 以虚无之物惹动了我的怒气； 我也以不是子民的人激动他们的愤恨， 以愚昧的国民惹动他们的怒气。
22 因为在我的怒中有火燃烧起来， 烧到阴间的深处， 把大地和地的出产尽都吞灭， 连山的根基也烧着了。
23 我要把灾祸加在他们身上， 把我的箭向他们射尽。
24 他们必因饥荒消瘦， 被热病和毒症消灭； 我也要打发野兽用牙齿咬他们， 和土中的蛇类用毒液害他们。
25 外有刀剑， 内有惊恐， 使人丧亡， 使少男少女， 婴孩和白发老人， 尽都丧亡。
26 我原想： "我要把他们分散到各处， 把他们的名号都从人间除灭。"
27 但我惧怕仇人激动我， 恐怕敌人误会了， 又恐怕他们说： "是我们的手高举了， 并不是耶和华作了这一切事。"’
28 因为他们是缺乏计谋的国， 他们心中没有见识。
29 如果你们有智慧， 就可以明白这事， 认清自己将来的结局了。
30 如果不是他们的磐石把他们出卖了， 如果不是耶和华把他们交出来， 一人怎能追赶一千人， 二人怎能使万人逃跑呢？
31 连我们的仇敌也自己断定， 他们的磐石不像我们的磐石。
32 因为他们的葡萄树， 是所多玛的葡萄树所出的， 是蛾摩拉的田地所生的； 他们的葡萄是毒葡萄， 每一挂都是苦的。
33 他们的酒是大蛇的毒液， 是虺蛇的剧毒。
34 这不是贮藏在我这里， 封闭在我的宝库中吗？
35 等到他们失足的时候， 我要伸冤报应； 因为他们遭遇灾难的日子近了， 那预备要临到他们身上的事， 必快快临到。
36 耶和华要为自己的子民伸冤， 为自己的仆人难过， 因为耶和华看见他们的能力已经消逝， 为奴的或自由的都没有剩下一人。
37 他必说： ‘他们的神在哪里呢？他们投靠的磐石在哪里呢？
38 就是向来吃他们祭牲脂肪的， 喝他们奠祭之酒的神在哪里呢？让他们兴起来帮助你们吧， 愿他们保护你们吧！
39 现在你们要知道， 只有我是那一位， 除我以外， 并没有别的神； 我使人死， 也使人活； 我打伤， 我也医治； 没有人可以从我的手里抢救出去。
40 我向天举手说： 我活到永永远远；
41 如果我磨亮了我的刀剑， 如果我掌握了审判权， 就必向我的仇敌伸冤， 必向恨我的人报应。
42 我要使我的箭饮血饮醉， 就是被杀的人和被掳的人的血； 我的刀剑要吃肉， 就是吃仇敌长发首领的肉。’
43 列国啊， 你们当与耶和华的子民一同欢呼， 因为他要伸他仆人流血的冤， 他要向他的仇人报复， 他要救赎他的地和他的子民。"
44 摩西和嫩的儿子约书亚前来， 把这首诗歌的一切话都说给人民听。
45 摩西向以色列众人说完了这一切话，
46 就对他们说： "我今日警告你们的一切话， 你们都要放在心上， 好吩咐你们的子孙谨守遵行这律法上的一切话。
47 因为这不是空洞、与你们无关重要的事， 而是你们的生命； 借着这事， 你们在过约旦河去得为业的地上， 才可以日子长久。"
48 就在那一天， 耶和华对摩西说：
49 "你要上这亚巴琳山去， 就是尼波山， 在耶利哥对面的摩押地， 观看我赐给以色列人为业的迦南地。
50 你必死在你登上的山上， 归到你的族人那里去， 像你的哥哥亚伦死在何珥山上， 归到他的族人那里去一样。
51 因为你们在寻的旷野， 在加低斯米利巴水边， 在以色列人中间悖逆我， 在以色列人中间没有尊我为圣。
52 我赐给以色列人的地， 你可以从对面观看， 却不得进去。"
1 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
2 Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
5 Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synů jeho.
6 Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
7 Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
8 Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
9 Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
11 Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
13 Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
15 Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
17 Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
18 Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
19 To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
20 A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
21 Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
22 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
23 Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24 Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25 Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26 Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
27 Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29 Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31 Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33 Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34 Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
35 Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
38 Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
39 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
41 Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
42 Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
43 Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
44 I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
50 A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
51 Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
52 Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.