1 基列人耶弗他是个英勇的战士； 他是个妓女的儿子； 耶弗他是基列所生的。

2 基列的妻子也给他生了几个儿子。他妻子的儿子长大了， 就把耶弗他赶出去， 对他说： "你不可以在我们的父家继承产业， 因为你是另一个妇人的儿子。"

3 耶弗他就从他的兄弟面前逃跑， 住在陀伯地； 有些无赖聚集到他那里， 与他一起出入。

4 过了些日子， 亚扪人与以色列人争战。

5 亚扪人与以色列人争战的时候， 基列的众长老就去， 把耶弗他从陀伯请回来。

6 他们对耶弗他说： "请你来作我们的统帅， 我们好攻打亚扪人。"

7 耶弗他对基列的长老说： "从前你们不是恨我， 赶逐我离开我的父家吗？现在你们遭遇患难的时候， 为什么到我这里来呢？"

8 基列的长老对耶弗他说： "现在我们回到你这里来， 是要你与我们一同回去， 与亚扪人争战， 你要作我们基列所有居民的首领。"

9 耶弗他对基列的长老说： "如果你们带我回去， 攻打亚扪人， 耶和华把他们交在我面前， 那么我就可以作你们的首领吗？"

10 基列的长老对耶弗他说： "有耶和华在我们中间作证， 我们必定照着你的话行。"

11 于是耶弗他与基列的长老一同回去了， 众人就立耶弗他作他们的首领， 作他们的统帅； 耶弗他在米斯巴， 在耶和华面前， 把自己的一切话都说了出来。

12 耶弗他派遣使者去见亚扪人的王， 说： "我跟你有什么关系呢？你竟到我这里来攻打我的土地呢？"

13 亚扪人的王对耶弗他的使者说： "因以色列人从埃及上来的时候， 夺了我的土地， 从亚嫩河到雅博河， 直到约旦河； 现在你要把它和和平平地交还。"

14 耶弗他又再派使者去见亚扪人的王，

15 对他说： "耶弗他这样说： ‘以色列人并没有夺取过摩押地和亚扪人的土地。

16 以色列人从埃及上来的时候， 是走过旷野到红海， 到了加低斯；

17 就派遣使者去见以东王， 说： 求你让我们经过你的领土。以东王却不答应； 又派遣使者去见摩押王， 摩押王也不肯； 以色列人就住在加低斯。

18 以后， 他们走过旷野， 绕过以东地和摩押地， 到了摩押地的东边， 在亚嫩河那边安营； 他们并没有进入摩押境内， 因为亚嫩河是摩押的边界。

19 以色列人又派遣使者去见亚摩利人的王西宏， 就是希实本王， 对他说： 求你让我们经过你的领土， 到我们自己的地方去。

20 西宏却不信任以色列人， 不让他们经过他的境界； 西宏聚集了他所有的人民， 在雅杂安营， 与以色列人争战。

21 耶和华以色列的 神， 把西宏和他所有的人民都交在以色列人手中， 以色列人击杀了他们， 夺取了住在那地的亚摩利人的全地，

22 占领了亚摩利人四周的境界， 从亚嫩河到雅博河， 从旷野直到约旦河。

23 现在耶和华以色列的 神， 已经把亚摩利人从他的子民以色列人面前赶走了， 你竟要占有这地吗？

24 你不是应占有你的神基抹要你占有的地吗？我们不是应占有耶和华我们的 神， 从我们面前赶走的人的一切地吗？

25 现在难道你比摩押王西拨的儿子巴勒还强吗？他曾经与以色列人争竞吗？或是与以色列人交战过吗？

26 以色列人住在希实本和属希实本的村镇， 亚罗珥和亚罗珥的村镇， 以及亚嫩河沿岸的一切城市， 已经有三百年了； 在这时期内， 你们为什么没有夺回这些地方呢？

27 我没有得罪你， 你竟恶待我， 攻打我； 愿审判者耶和华今日在以色列人和亚扪人中间， 判断是非。’"

28 但亚扪人的王不听从耶弗他差派人去对他所说的话。

29 那时耶和华的灵临到耶弗他身上， 他就经过基列和玛拿西， 经过基列的米斯巴， 又从基列的米斯巴去到亚扪人那里。

30 耶弗他向耶和华许愿， 说： "如果你真的把亚扪人交在我手里，

31 我从亚扪人那里平平安安回来的时候， 无论谁先从我的家门出来迎接我， 他就必归耶和华， 我也必把他当作燔祭。"

32 于是耶弗他去到亚扪人那里攻打他们， 耶和华把他们交在他手里。

33 于是他从亚罗珥开始击杀他们， 去到米匿， 直到亚备勒．基拉明， 共二十座城， 是一场大击杀； 这样， 亚扪人就在以色列人面前被制伏了。

34 耶弗他回米斯巴去， 到了自己的家， 不料， 他的女儿拿着鼓、跳着舞， 出来迎接他； 她是耶弗他的独生女， 除她以外， 耶弗他没有其他的儿女。

35 耶弗他看见了她， 就撕裂自己的衣服， 说： "啊！ 我的女儿啊， 你真使我忧愁， 你叫我太作难了； 因为我已经向耶和华开过口许愿， 我不能收回。"

36 她对他说： "我的父亲啊， 你既然向耶和华开过口许了愿， 就照着你口里所说的向我行吧！ 因为耶和华已经在你的仇敌亚扪人身上， 为你报了仇。"

37 她又对自己的父亲说： "请你准我这件事吧： 给我两个月时间， 让我和我的同伴去漫游山间， 为我的童贞哀哭。"

38 耶弗他说： "你去吧！ "就让她离去两个月； 她就带着她的同伴去了， 在山上为她的童贞哀哭。

39 两个月后， 她回到她的父亲那里， 她父亲就照他所许的愿向她行了。她没有与男人同过房。以后， 在以色列中有个惯例：

40 以色列的女子年年都去哀悼基列人耶弗他的女儿， 每年四日。

1 Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky, z níž zplodil Galád řečeného Jefte.

2 Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu: Nebudeš děditi v domě otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.

3 Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi Tob; a sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním.

4 Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským.

5 A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob.

6 I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali proti Ammonitským.

7 Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně, když ssouženi jste?

8 I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce.

9 Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vůdce?

10 I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem mezi námi, jestliže neučiníme vedlé slova tvého.

11 A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej sobě lid za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa.

12 Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením: Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé?

13 I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vrať mi ji pokojně.

14 Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,

15 A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země Moábské, ani země synů Ammonových.

16 Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři Rudému, a přišel do Kádes.

17 Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtěl povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes.

18 Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se před Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských.

19 Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému.

20 Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi.

21 I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského, té země obyvatele.

22 A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.

23 Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním?

24 Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší, jejich dědictvím my vládneme.

25 K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?

26 Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při pomezí Arnon, za tři sta let. Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času?

27 Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle činíš, bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými.

28 Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu.

29 V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským.

30 (Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou:

31 I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obětoval v obět zápalnou.)

32 Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho.

33 I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti měst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými.

34 Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících; kterouž měl toliko jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné dcery.

35 Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne kormoutí, poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho.

36 Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl Hospodinu, učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými, Ammonitskými.

37 Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť mne na dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého, já i družičky mé.

38 Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i družičky její, a plakala panenství svého na horách.

39 A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a vykonal při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obyčej v Izraeli,

40 Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce.