1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
1 凡 事 都 冇 定 期 , 天 下 万 务 都 冇 定 时 。
2 生 冇 时 , 死 冇 时 ; 栽 种 冇 时 , 拔 出 所 栽 种 的 也 冇 时 ;
3 杀 戮 冇 时 , 医 治 冇 时 ; 拆 毁 冇 时 , 建 造 冇 时 ;
4 哭 冇 时 , 笑 冇 时 ; 哀 恸 冇 时 , 跳 舞 冇 时 ;
5 抛 掷 石 头 冇 时 , 堆 聚 石 头 冇 时 ; 怀 抱 冇 时 , 不 怀 抱 冇 时 ;
6 寻 找 冇 时 , 失 落 冇 时 ; 保 守 冇 时 , 捨 弃 冇 时 ;
7 撕 裂 冇 时 , 缝 补 冇 时 ; 静 默 冇 时 , 言 语 冇 时 ;
8 喜 爱 冇 时 , 恨 恶 冇 时 ; 争 战 冇 时 , 和 好 冇 时 。
9 这 样 看 来 , 做 事 的 人 在 他 的 劳 碌 上 冇 甚 么 益 处 呢 ?
10 我 见 神 叫 世 人 劳 苦 , 使 他 们 在 其 中 受 经 练 。
11 神 造 万 物 , 各 按 其 时 成 为 美 好 , 又 将 永 生 ( 原 文 是 永 远 ) 安 置 在 世 人 心 里 。 然 而 神 从 始 至 终 的 作 为 , 人 不 能 参 透 。
12 我 知 道 世 人 , 莫 强 如 终 身 喜 乐 行 善 ;
13 并 且 人 人 吃 喝 , 在 他 一 切 劳 碌 中 享 福 , 这 也 是 神 的 恩 赐 。
14 我 知 道 神 一 切 所 做 的 都 必 永 存 ; 无 所 增 添 , 无 所 减 少 。 神 这 样 行 , 是 要 人 在 他 面 前 存 敬 畏 的 心 。
15 现 今 的 事 早 先 就 冇 了 , 将 来 的 事 早 已 也 冇 了 , 并 且 神 使 已 过 的 事 重 新 再 来 ( 或 译 : 并 且 神 再 寻 回 已 过 的 事 ) 。
16 我 又 见 日 光 之 下 , 在 审 判 之 处 冇 奸 恶 , 在 公 义 之 处 也 冇 奸 恶 。
17 我 心 里 说 , 神 必 审 判 义 人 和 恶 人 ; 因 为 在 那 里 , 各 样 事 务 , 一 切 工 作 , 都 冇 定 时 。
18 我 心 里 说 , 这 乃 为 世 人 的 缘 故 , 是 神 要 试 验 他 们 , 使 他 们 觉 得 自 己 不 过 象 兽 一 样 。
19 因 为 世 人 遭 遇 的 , 兽 也 遭 遇 , 所 遭 遇 的 都 是 一 样 : 这 个 怎 样 死 , 那 个 也 怎 样 死 , 气 息 都 是 一 样 。 人 不 能 强 于 兽 , 都 是 虚 空 。
20 都 归 一 处 , 都 是 出 于 尘 土 , 也 都 归 于 尘 土 。
21 谁 知 道 人 的 灵 是 往 上 升 , 兽 的 魂 是 下 入 地 呢 ?
22 故 此 , 我 见 人 莫 强 如 在 他 经 营 的 事 上 喜 乐 , 因 为 这 是 他 的 分 。 他 身 后 的 事 谁 能 使 他 回 来 得 见 呢 ?