1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
1 Pli bona estas malriĉulo, kiu iras en sia senkulpeco, Ol homo, kiu estas malicbuŝulo kaj malsaĝulo.
2 Vivo sen prudento ne estas bona; Kaj kiu tro rapidas, tiu maltrafas la vojon.
3 Malsaĝeco de homo erarigas lian vojon, Kaj lia koro koleras la Eternulon.
4 Riĉeco donas multon da amikoj; Sed malriĉulo estas forlasata de sia amiko.
5 Falsa atestanto ne restos sen puno; Kaj kiu elspiras mensogojn, tiu ne saviĝos.
6 Multaj serĉas favoron de malavarulo; Kaj ĉiu estas amiko de homo, kiu donas donacojn.
7 Ĉiuj fratoj de malriĉulo lin malamas; Tiom pli malproksimiĝas de li liaj amikoj! Li havas esperon pri vortoj, kiuj ne estos plenumitaj.
8 Kiu akiras prudenton, tiu amas sian animon; Kiu gardas saĝon, tiu trovas bonon.
9 Falsa atestanto ne restos sen puno; Kaj kiu elspiras mensogojn, tiu pereos.
10 Al malsaĝulo ne konvenas agrablaĵo; Ankoraŭ malpli konvenas al sklavo regi super princoj.
11 Saĝo de homo faras lin pacienca; Kaj gloro por li estas pardoni pekon.
12 Kiel kriego de leono estas la kolero de reĝo; Kaj lia favoro estas kiel roso sur herbo.
13 Pereo por sia patro estas malsaĝa filo; Kaj malpacema edzino estas kiel konstanta gutado.
14 Domo kaj havo estas heredataj post gepatroj; Sed saĝa edzino estas de la Eternulo.
15 Mallaboremeco enigas en profundan dormon, Kaj animo maldiligenta suferos malsaton.
16 Kiu konservas moralordonon, tiu konservas sian animon; Sed kiu ne atentas Lian vojon, tiu mortos.
17 Kiu kompatas malriĉulon, tiu pruntedonas al la Eternulo, Kaj Tiu redonos al li por lia bonfaro.
18 Punu vian filon, dum ekzistas espero, Sed via koro ne deziru lian pereon.
19 Koleranto devas esti punata; Ĉar se vi lin indulgos, li fariĝos ankoraŭ pli kolerema.
20 Aŭskultu konsilon kaj akceptu admonon, Por ke vi poste estu saĝa.
21 Multaj estas la intencoj en la koro de homo, Sed la decido de la Eternulo restas fortike.
22 Ornamo estas por la homo lia bonfaro; Kaj pli bona estas malriĉulo, ol homo mensogema.
23 Timo antaŭ la Eternulo kondukas al vivo, Al sateco, kaj al evito de malbono.
24 Mallaboremulo metas sian manon en la poton, Kaj eĉ al sia buŝo li ĝin ne relevas.
25 Se vi batos blasfemanton, sensciulo fariĝos atenta; Se oni punas saĝulon, li komprenas la instruon.
26 Kiu ruinigas patron kaj forpelas patrinon, Tiu estas filo hontinda kaj malbeninda.
27 Ĉesu, mia filo, aŭskulti admonon Kaj tamen dekliniĝi de la vortoj de la instruo.
28 Fripona atestanto mokas juĝon; Kaj la buŝo de malvirtuloj englutas maljustaĵon.
29 La blasfemantojn atendas punoj, Kaj batoj la dorson de malsaĝuloj.