1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
1 Mia filo! se vi garantiis por via proksimulo Kaj donis vian manon por aliulo,
2 Tiam vi enretiĝis per la vortoj de via buŝo, Kaptiĝis per la vortoj de via buŝo.
3 Tiam, mia filo, agu tiel kaj saviĝu, Ĉar vi falis en la mano de via proksimulo: Iru, vigliĝu, kaj petegu vian proksimulon;
4 Ne lasu viajn okulojn dormi Kaj viajn palpebrojn dormeti;
5 Savu vin, kiel gazelo, el la mano, Kaj kiel birdo el la mano de la birdokaptisto.
6 Iru al la formiko, vi maldiligentulo; Rigardu ĝian agadon, kaj saĝiĝu.
7 Kvankam ĝi ne havas estron, Nek kontrolanton, nek reganton,
8 Ĝi pretigas en la somero sian panon, Ĝi kolektas dum la rikolto sian manĝon.
9 Ĝis kiam, maldiligentulo, vi kuŝos? Kiam vi leviĝos de via dormo?
10 Iom da dormo, iom da dormeto, Iom da kunmeto de la manoj por kuŝado;
11 Kaj venos via malriĉeco kiel rabisto, Kaj via senhaveco kiel viro armita.
12 Homo sentaŭga, homo malbonfarema, Iras kun buŝo malica,
13 Donas signojn per la okuloj, aludas per siaj piedoj, Komprenigas per siaj fingroj;
14 Perverseco estas en lia koro, li intencas malbonon; En ĉiu tempo li semas malpacon.
15 Tial subite venos lia pereo; Li estos rompita subite, kaj neniu lin sanigos.
16 Jen estas ses aferoj, kiujn la Eternulo malamas, Kaj sep, kiujn Li abomenegas.
17 Arogantaj okuloj, mensogema lango, Kaj manoj, kiuj verŝas senkulpan sangon,
18 Koro, kiu preparas malbonfarajn intencojn, Piedoj, kiuj rapidas kuri al malbono,
19 Falsa atestanto, kiu elspiras mensogojn; Kaj tiu, kiu semas malpacon inter fratoj.
20 Konservu, mia filo, la ordonon de via patro, Kaj ne forĵetu la instruon de via patrino.
21 Ligu ilin por ĉiam al via koro, Volvu ilin sur vian kolon.
22 Kiam vi iros, ili gvidos vin; Kiam vi kuŝiĝos, ili vin gardos; Kaj kiam vi vekiĝos, ili parolos kun vi.
23 Ĉar moralordono estas lumingo, kaj instruo estas lumo, Kaj edifaj predikoj estas vojo de vivo,
24 Por gardi vin kontraŭ malbona virino, Kontraŭ glata lango de fremdulino.
25 Ne deziregu en via koro ŝian belecon, Kaj ne kaptiĝu per ŝiaj palpebroj.
26 Ĉar la kosto de publikulino estas nur unu pano; Sed fremda edzino forkaptas la grandvaloran animon.
27 Ĉu iu povas teni fajron en sia sino tiel, Ke liaj vestoj ne brulu?
28 Ĉu iu povas marŝi sur ardantaj karboj, Ne bruligante siajn piedojn?
29 Tiel ankaŭ estas kun tiu, kiu venas al la edzino de sia proksimulo; Neniu, kiu ŝin ektuŝas, restas sen puno.
30 Oni ne faras grandan honton al ŝtelanto, Se li ŝtelas por sin satigi, kiam li malsatas;
31 Kaj kiam oni lin kaptas, li pagas sepoble; La tutan havon de sia domo li fordonas.
32 Sed kiu adultas kun virino, tiu estas sensaĝa; Tiu, kiu faras tion, pereigas sian animon;
33 Batojn kaj malhonoron li ricevas, Kaj lia honto ne elviŝiĝas;
34 Ĉar furiozas la ĵaluzo de la edzo; Kaj li ne indulgas en la tempo de la venĝo.
35 Li rigardas nenian kompenson, Kaj li ne akceptas, se vi volas eĉ multe donaci.