1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Lo, mine eye hath seen all this, mine ear hath heard and understood it. 2 What ye know, the same do I know also: I am not inferior unto you. 3 Surely I would speak to the Almighty, and I desire to reason with God. 4 But ye are forgers of lies, ye are all physicians of no value. 5 O that ye would altogether hold your peace! and it should be your wisdom. 6 Hear now my reasoning, and hearken to the pleadings of my lips. 7 Will ye speak wickedly for God? and talk deceitfully for him? 8 Will ye accept his person? will ye contend for God? 9 Is it good that he should search you out? or as one man mocketh another, do ye so mock him? 10 He will surely reprove you, if ye do secretly accept persons. 11 Shall not his excellency make you afraid? and his dread fall upon you? 12 Your remembrances are like unto ashes, your bodies to bodies of clay.

13 Hold your peace, let me alone, that I may speak, and let come on me what will. 14 Wherefore do I take my flesh in my teeth, and put my life in mine hand? 15 Though he slay me, yet will I trust in him: but I will maintain mine own ways before him. 16 He also shall be my salvation: for an hypocrite shall not come before him. 17 Hear diligently my speech, and my declaration with your ears. 18 Behold now, I have ordered my cause; I know that I shall be justified. 19 Who is he that will plead with me? for now, if I hold my tongue, I shall give up the ghost. 20 Only do not two things unto me: then will I not hide myself from thee. 21 Withdraw thine hand far from me: and let not thy dread make me afraid. 22 Then call thou, and I will answer: or let me speak, and answer thou me.

23 How many are mine iniquities and sins? make me to know my transgression and my sin. 24 Wherefore hidest thou thy face, and holdest me for thine enemy? 25 Wilt thou break a leaf driven to and fro? and wilt thou pursue the dry stubble? 26 For thou writest bitter things against me, and makest me to possess the iniquities of my youth. 27 Thou puttest my feet also in the stocks, and lookest narrowly unto all my paths; thou settest a print upon the heels of my feet. 28 And he, as a rotten thing, consumeth, as a garment that is moth eaten.