1 Zatím přidal Elihu, a řekl:

2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

1 Elihu also proceeded, and said, 2 Suffer me a little, and I will shew thee that I have yet to speak on God’s behalf. 3 I will fetch my knowledge from afar, and will ascribe righteousness to my Maker. 4 For truly my words shall not be false: he that is perfect in knowledge is with thee.

5 Behold, God is mighty, and despiseth not any: he is mighty in strength and wisdom. 6 He preserveth not the life of the wicked: but giveth right to the poor. 7 He withdraweth not his eyes from the righteous: but with kings are they on the throne; yea, he doth establish them for ever, and they are exalted. 8 And if they be bound in fetters, and be holden in cords of affliction; 9 Then he sheweth them their work, and their transgressions that they have exceeded. 10 He openeth also their ear to discipline, and commandeth that they return from iniquity. 11 If they obey and serve him, they shall spend their days in prosperity, and their years in pleasures. 12 But if they obey not, they shall perish by the sword, and they shall die without knowledge. 13 But the hypocrites in heart heap up wrath: they cry not when he bindeth them. 14 They die in youth, and their life is among the unclean.

15 He delivereth the poor in his affliction, and openeth their ears in oppression. 16 Even so would he have removed thee out of the strait into a broad place, where there is no straitness; and that which should be set on thy table should be full of fatness. 17 But thou hast fulfilled the judgment of the wicked: judgment and justice take hold on thee. 18 Because there is wrath, beware lest he take thee away with his stroke: then a great ransom cannot deliver thee. 19 Will he esteem thy riches? no, not gold, nor all the forces of strength. 20 Desire not the night, when people are cut off in their place. 21 Take heed, regard not iniquity: for this hast thou chosen rather than affliction. 22 Behold, God exalteth by his power: who teacheth like him? 23 Who hath enjoined him his way? or who can say, Thou hast wrought iniquity?

24 Remember that thou magnify his work, which men behold. 25 Every man may see it; man may behold it afar off. 26 Behold, God is great, and we know him not, neither can the number of his years be searched out. 27 For he maketh small the drops of water: they pour down rain according to the vapour thereof: 28 Which the clouds do drop and distil upon man abundantly. 29 Also can any understand the spreadings of the clouds, or the noise of his tabernacle? 30 Behold, he spreadeth his light upon it, and covereth the bottom of the sea. 31 For by them judgeth he the people; he giveth meat in abundance. 32 With clouds he covereth the light; and commandeth it not to shine by the cloud that cometh betwixt. 33 The noise thereof sheweth concerning it, the cattle also concerning the vapour.