1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

1 Then Eliphaz the Temanite answered and said, 2 Can a man be profitable unto God, as he that is wise may be profitable unto himself? 3 Is it any pleasure to the Almighty, that thou art righteous? or is it gain to him, that thou makest thy ways perfect? 4 Will he reprove thee for fear of thee? will he enter with thee into judgment?

5 Is not thy wickedness great? and thine iniquities infinite? 6 For thou hast taken a pledge from thy brother for nought, and stripped the naked of their clothing. 7 Thou hast not given water to the weary to drink, and thou hast withholden bread from the hungry. 8 But as for the mighty man, he had the earth; and the honourable man dwelt in it. 9 Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless have been broken. 10 Therefore snares are round about thee, and sudden fear troubleth thee; 11 Or darkness, that thou canst not see; and abundance of waters cover thee. 12 Is not God in the height of heaven? and behold the height of the stars, how high they are! 13 And thou sayest, How doth God know? can he judge through the dark cloud? 14 Thick clouds are a covering to him, that he seeth not; and he walketh in the circuit of heaven.

15 Hast thou marked the old way which wicked men have trodden? 16 Which were cut down out of time, whose foundation was overflown with a flood: 17 Which said unto God, Depart from us: and what can the Almighty do for them? 18 Yet he filled their houses with good things: but the counsel of the wicked is far from me. 19 The righteous see it, and are glad: and the innocent laugh them to scorn. 20 Whereas our substance is not cut down, but the remnant of them the fire consumeth.

21 Acquaint now thyself with him, and be at peace: thereby good shall come unto thee. 22 Receive, I pray thee, the law from his mouth, and lay up his words in thine heart. 23 If thou return to the Almighty, thou shalt be built up, thou shalt put away iniquity far from thy tabernacles. 24 Then shalt thou lay up gold as dust, and the gold of Ophir as the stones of the brooks. 25 Yea, the Almighty shall be thy defence, and thou shalt have plenty of silver. 26 For then shalt thou have thy delight in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God. 27 Thou shalt make thy prayer unto him, and he shall hear thee, and thou shalt pay thy vows. 28 Thou shalt also decree a thing, and it shall be established unto thee: and the light shall shine upon thy ways. 29 When men are cast down, then thou shalt say, There is lifting up; and he shall save the humble person. 30 He shall deliver the island of the innocent: and it is delivered by the pureness of thine hands.