1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

1 Surely there is a vein for the silver, and a place for gold where they fine it. 2 Iron is taken out of the earth, and brass is molten out of the stone. 3 He setteth an end to darkness, and searcheth out all perfection: the stones of darkness, and the shadow of death. 4 The flood breaketh out from the inhabitant; even the waters forgotten of the foot: they are dried up, they are gone away from men. 5 As for the earth, out of it cometh bread: and under it is turned up as it were fire. 6 The stones of it are the place of sapphires: and it hath dust of gold. 7 There is a path which no fowl knoweth, and which the vulture’s eye hath not seen: 8 The lion’s whelps have not trodden it, nor the fierce lion passed by it. 9 He putteth forth his hand upon the rock; he overturneth the mountains by the roots. 10 He cutteth out rivers among the rocks; and his eye seeth every precious thing. 11 He bindeth the floods from overflowing; and the thing that is hid bringeth he forth to light. 12 But where shall wisdom be found? and where is the place of understanding? 13 Man knoweth not the price thereof; neither is it found in the land of the living.

14 The depth saith, It is not in me: and the sea saith, It is not with me. 15 It cannot be gotten for gold, neither shall silver be weighed for the price thereof. 16 It cannot be valued with the gold of Ophir, with the precious onyx, or the sapphire. 17 The gold and the crystal cannot equal it: and the exchange of it shall not be for jewels of fine gold. 18 No mention shall be made of coral, or of pearls: for the price of wisdom is above rubies. 19 The topaz of Ethiopia shall not equal it, neither shall it be valued with pure gold.

20 Whence then cometh wisdom? and where is the place of understanding? 21 Seeing it is hid from the eyes of all living, and kept close from the fowls of the air. 22 Destruction and death say, We have heard the fame thereof with our ears. 23 God understandeth the way thereof, and he knoweth the place thereof. 24 For he looketh to the ends of the earth, and seeth under the whole heaven; 25 To make the weight for the winds; and he weigheth the waters by measure. 26 When he made a decree for the rain, and a way for the lightning of the thunder: 27 Then did he see it, and declare it; he prepared it, yea, and searched it out. 28 And unto man he said, Behold, the fear of the Lord, that is wisdom; and to depart from evil is understanding.