1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

1 The proverbs of Solomon the son of David, king of Israel; 2 To know wisdom and instruction; to perceive the words of understanding; 3 To receive the instruction of wisdom, justice, and judgment, and equity; 4 To give subtilty to the simple, to the young man knowledge and discretion. 5 A wise man will hear, and will increase learning; and a man of understanding shall attain unto wise counsels: 6 To understand a proverb, and the interpretation; the words of the wise, and their dark sayings.

7 The fear of the LORD is the beginning of knowledge: but fools despise wisdom and instruction. 8 My son, hear the instruction of thy father, and forsake not the law of thy mother: 9 For they shall be an ornament of grace unto thy head, and chains about thy neck.

10 My son, if sinners entice thee, consent thou not. 11 If they say, Come with us, let us lay wait for blood, let us lurk privily for the innocent without cause: 12 Let us swallow them up alive as the grave; and whole, as those that go down into the pit: 13 We shall find all precious substance, we shall fill our houses with spoil: 14 Cast in thy lot among us; let us all have one purse: 15 My son, walk not thou in the way with them; refrain thy foot from their path: 16 For their feet run to evil, and make haste to shed blood. 17 Surely in vain the net is spread in the sight of any bird. 18 And they lay wait for their own blood; they lurk privily for their own lives. 19 So are the ways of every one that is greedy of gain; which taketh away the life of the owners thereof.

20 Wisdom crieth without; she uttereth her voice in the streets: 21 She crieth in the chief place of concourse, in the openings of the gates: in the city she uttereth her words, saying, 22 How long, ye simple ones, will ye love simplicity? and the scorners delight in their scorning, and fools hate knowledge? 23 Turn you at my reproof: behold, I will pour out my spirit unto you, I will make known my words unto you.

24 Because I have called, and ye refused; I have stretched out my hand, and no man regarded; 25 But ye have set at nought all my counsel, and would none of my reproof: 26 I also will laugh at your calamity; I will mock when your fear cometh; 27 When your fear cometh as desolation, and your destruction cometh as a whirlwind; when distress and anguish cometh upon you. 28 Then shall they call upon me, but I will not answer; they shall seek me early, but they shall not find me: 29 For that they hated knowledge, and did not choose the fear of the LORD: 30 They would none of my counsel: they despised all my reproof. 31 Therefore shall they eat of the fruit of their own way, and be filled with their own devices. 32 For the turning away of the simple shall slay them, and the prosperity of fools shall destroy them. 33 But whoso hearkeneth unto me shall dwell safely, and shall be quiet from fear of evil.