1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

1 My son, if thou be surety for thy friend, if thou hast stricken thy hand with a stranger, 2 Thou art snared with the words of thy mouth, thou art taken with the words of thy mouth. 3 Do this now, my son, and deliver thyself, when thou art come into the hand of thy friend; go, humble thyself, and make sure thy friend. 4 Give not sleep to thine eyes, nor slumber to thine eyelids. 5 Deliver thyself as a roe from the hand of the hunter, and as a bird from the hand of the fowler.

6 Go to the ant, thou sluggard; consider her ways, and be wise: 7 Which having no guide, overseer, or ruler, 8 Provideth her meat in the summer, and gathereth her food in the harvest. 9 How long wilt thou sleep, O sluggard? when wilt thou arise out of thy sleep? 10 Yet a little sleep, a little slumber, a little folding of the hands to sleep: 11 So shall thy poverty come as one that travelleth, and thy want as an armed man.

12 A naughty person, a wicked man, walketh with a froward mouth. 13 He winketh with his eyes, he speaketh with his feet, he teacheth with his fingers; 14 Frowardness is in his heart, he deviseth mischief continually; he soweth discord. 15 Therefore shall his calamity come suddenly; suddenly shall he be broken without remedy.

16 These six things doth the LORD hate: yea, seven are an abomination unto him: 17 A proud look, a lying tongue, and hands that shed innocent blood, 18 An heart that deviseth wicked imaginations, feet that be swift in running to mischief, 19 A false witness that speaketh lies, and he that soweth discord among brethren.

20 My son, keep thy father’s commandment, and forsake not the law of thy mother: 21 Bind them continually upon thine heart, and tie them about thy neck. 22 When thou goest, it shall lead thee; when thou sleepest, it shall keep thee; and when thou awakest, it shall talk with thee. 23 For the commandment is a lamp; and the law is light; and reproofs of instruction are the way of life: 24 To keep thee from the evil woman, from the flattery of the tongue of a strange woman. 25 Lust not after her beauty in thine heart; neither let her take thee with her eyelids. 26 For by means of a whorish woman a man is brought to a piece of bread: and the adulteress will hunt for the precious life. 27 Can a man take fire in his bosom, and his clothes not be burned? 28 Can one go upon hot coals, and his feet not be burned? 29 So he that goeth in to his neighbour’s wife; whosoever toucheth her shall not be innocent. 30 Men do not despise a thief, if he steal to satisfy his soul when he is hungry; 31 But if he be found, he shall restore sevenfold; he shall give all the substance of his house. 32 But whoso committeth adultery with a woman lacketh understanding: he that doeth it destroyeth his own soul. 33 A wound and dishonour shall he get; and his reproach shall not be wiped away. 34 For jealousy is the rage of a man: therefore he will not spare in the day of vengeance. 35 He will not regard any ransom; neither will he rest content, though thou givest many gifts.