1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

1 LORD, how are they increased that trouble me! many are they that rise up against me.

2 Many there be which say of my soul, There is no help for him in God. Selah.

3 But thou, O LORD, art a shield for me; my glory, and the lifter up of mine head.

4 I cried unto the LORD with my voice, and he heard me out of his holy hill. Selah.

5 I laid me down and slept; I awaked; for the LORD sustained me.

6 I will not be afraid of ten thousands of people, that have set themselves against me round about.

7 Arise, O LORD; save me, O my God: for thou hast smitten all mine enemies upon the cheek bone; thou hast broken the teeth of the ungodly.

8 Salvation belongeth unto the LORD: thy blessing is upon thy people. Selah.