1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

1 Hear my voice, O God, in my prayer: preserve my life from fear of the enemy.

2 Hide me from the secret counsel of the wicked; from the insurrection of the workers of iniquity:

3 Who whet their tongue like a sword, and bend their bows to shoot their arrows, even bitter words:

4 That they may shoot in secret at the perfect: suddenly do they shoot at him, and fear not.

5 They encourage themselves in an evil matter: they commune of laying snares privily; they say, Who shall see them?

6 They search out iniquities; they accomplish a diligent search: both the inward thought of every one of them, and the heart, is deep.

7 But God shall shoot at them with an arrow; suddenly shall they be wounded.

8 So they shall make their own tongue to fall upon themselves: all that see them shall flee away.

9 And all men shall fear, and shall declare the work of God; for they shall wisely consider of his doing.

10 The righteous shall be glad in the LORD, and shall trust in him; and all the upright in heart shall glory.