1 Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

2 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

4 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

1 (122:1) Песнь восхождения. К Тебе возвожу очи мои, Живущий на небесах!

2 (122:2) Вот, как очи рабов [обращены] на руку господ их, как очи рабы – на руку госпожи ее, так очи наши – к Господу, Богу нашему, доколе Он помилует нас.

3 (122:3) Помилуй нас, Господи, помилуй нас, ибо довольно мы насыщены презрением;

4 (122:4) довольно насыщена душа наша поношением от надменных и уничижением от гордых.