1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,

3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.

4 Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.

5 Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.

6 Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.

7 Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.

8 Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.

9 Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.

10 Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.

11 Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.

12 Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.

13 Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.

14 Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.

15 Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.

16 A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.

17 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

18 Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.

19 Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.

20 Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.

21 Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.

22 Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.

23 Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

24 Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.

25 Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.

26 Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.

27 Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.

28 Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.

29 Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.

30 Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.

31 Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.

1 Demais veio a mim a palavra de Jeová, dizendo:

2 Tu, filho do homem, acaso julgarás, sim julgarás a cidade sanguinolenta? faze-lhe, pois, conhecer todas as suas abominações.

3 Dirás: Assim diz o Senhor Jeová: Uma cidade que derrama sangue dentro de si, para que venha o seu tempo, e que faz ídolos contra si mesmo para se contaminar!

4 Pelo teu sangue que derramaste te fazes culpada, e pelos teus ídolos que fabricaste estás contaminada; e fizeste avizinhar os teus dias, e és chegada até os teus anos. Por isso eu te fiz o opróbrio das nações, e o escárnio de todos os países.

5 Os que estão perto, e os que estão longe de ti, escarnecerão de ti, ó infame e cheia de tumultos.

6 Eis que os príncipes de Israel, cada um conforme o seu poder, têm estado no meio de ti, para derramarem o sangue.

7 No meio de ti fizeram pouco caso de seu pai e de sua mãe; no meio de ti usaram de opressão para com o estrangeiro; no meio de ti foram injustos para com o órfão e a viúva.

8 Desprezaste as minhas coisas sagradas, e profanaste os meus sábados.

9 Homens caluniadores acharam-se no meio de ti para derramarem o sangue; e no meio de ti comeram sobre os montes; no meio de ti praticaram a luxúria.

10 No meio de ti descobriram a nudez de seus pais; no meio de ti humilharam a que estava imunda no tempo da sua separação.

11 Um praticou o que é abominável com a mulher do seu próximo, outro contaminou com luxúria sua nora, e outro no meio de ti humilhou sua irmã, filha de seu pai.

12 No meio de ti receberam peitas para derramarem o sangue; usura e ganhos ilícitos tomaste, e ávido de sórdidas ganâncias trataste o teu próximo com opressão, e de mim te esqueceste, diz o Senhor Jeová.

13 Eis que, portanto, bati as mãos contra o lucro desonesto que ganhaste, e contra o teu sangue que houve no meio de ti.

14 Poderá o teu coração estar firme, ou poderão ser fortes as tuas mãos, nos dias em que eu tratarei contigo? Eu Jeová o disse, e o farei.

15 Espalhar-te-ei entre as nações e te dispersarei pelos países; e de ti consumirei a tua imundícia.

16 Serás profanada em ti mesma à vista das nações, e saberás que eu sou Jeová.

17 Veio a mim a palavra de Jeová, dizendo:

18 Filho do homem, a casa de Israel tem-se tornado para mim em escória; todos eles são cobre e estanho, e ferro, e chumbo, no meio da fornalha; eles são a escória da prata.

19 Portanto assim diz o Senhor Jeová: Porquanto todos vós vos tornastes em escória, portanto eis que eu vos ajuntarei no meio de Jerusalém.

20 Como se ajuntam a prata, e o cobre, e o ferro, e o chumbo e o estanho no meio da fornalha, para assoprar o fogo sobre eles, com o fim de os fundir; assim vos ajuntarei na minha ira e no meu furor, e ali vos porei, e vos fundirei.

21 Na verdade congregar-vos-ei, e assoprarei sobre vós com o fogo da minha ira, e sereis fundidos no meio dela.

22 Como se funde a prata no meio da fornalha, assim sereis fundidos no meio dela; e sabereis que eu Jeová derramei o meu furor sobre vós.

23 Veio a mim a palavra de Jeová, dizendo:

24 Filho do homem, dize-lhe a ela: Tu és uma terra que não está purificada, nem regada de chuvas no dia da indignação.

25 Há no meio dela uma conspiração dos seus profetas, como um leão que ruge e que arrebata a presa. Eles devoram almas, recebem tesouros e coisas preciosas; multiplicam as suas viúvas no meio dela.

26 Os seus sacerdotes violentam a minha lei, e profanam as minhas coisas sagradas. Não distinguem entre o santo e o profano, nem fazem que os homens discernam a diferença entre o imundo e o limpo, e dos meus sábados escondem os seus olhos, e eu sou profanado entre eles.

27 Os seus príncipes no meio dela são como lobos que arrebatam a presa, para derramarem o sangue, e destruírem as almas, a fim de ganharem lucro desonesto.

28 Vendo vaidades e adivinhando-lhes mentiras, os seus profetas rebocam para eles com argamassa magra, dizendo: Assim diz o Senhor Jeová, quando Jeová não falou.

29 O povo da terra usou de opressão, e praticou roubos; afligiu ao pobre e ao necessitado; oprimiu injustamente ao estrangeiro.

30 Busquei entre eles um homem que concertasse a sebe e que se pusesse na brecha diante de mim por esta terra, para que eu não a destruísse; porém não o achei.

31 Por isso derramei sobre eles a minha indignação; com o fogo do meu furor os consumi: fiz que o seu caminho lhes recaísse sobre a cabeça, diz o Senhor Jeová.