1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

1 Propôs-lhes Jesus uma parábola para mostrar que é necessário orar sempre sem jamais deixar de fazê-lo.2 Havia em certa cidade um juiz que não temia a Deus, nem respeitava pessoa alguma.3 Na mesma cidade vivia também uma viúva que vinha com freqüência à sua presença para dizer-lhe: Faze-me justiça contra o meu adversário.4 Ele, porém, por muito tempo não o quis. Por fim, refletiu consigo: Eu não temo a Deus nem respeito os homens;5 todavia, porque esta viúva me importuna, far-lhe-ei justiça, senão ela não cessará de me molestar.6 Prosseguiu o Senhor: Ouvis o que diz este juiz injusto?7 Por acaso não fará Deus justiça aos seus escolhidos, que estão clamando por ele dia e noite? Porventura tardará em socorrê-los?8 Digo-vos que em breve lhes fará justiça. Mas, quando vier o Filho do Homem, acaso achará fé sobre a terra?9 Jesus lhes disse ainda esta parábola a respeito de alguns que se vangloriavam como se fossem justos, e desprezavam os outros:10 Subiram dois homens ao templo para orar. Um era fariseu; o outro, publicano.11 O fariseu, em pé, orava no seu interior desta forma: Graças te dou, ó Deus, que não sou como os demais homens: ladrões, injustos e adúlteros; nem como o publicano que está ali.12 Jejuo duas vezes na semana e pago o dízimo de todos os meus lucros.13 O publicano, porém, mantendo-se à distância, não ousava sequer levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem piedade de mim, que sou pecador!14 Digo-vos: este voltou para casa justificado, e não o outro. Pois todo o que se exaltar será humilhado, e quem se humilhar será exaltado.15 Trouxeram-lhe também criancinhas, para que ele as tocasse. Vendo isto, os discípulos as repreendiam.16 Jesus, porém, chamou-as e disse: Deixai vir a mim as criancinhas e não as impeçais, porque o Reino de Deus é daqueles que se parecem com elas.17 Em verdade vos declaro: quem não receber o Reino de Deus como uma criancinha, nele não entrará.18 Um homem de posição perguntou então a Jesus: Bom Mestre, que devo fazer para possuir a vida eterna?19 Jesus respondeu-lhe: Por que me chamas bom? Ninguém é bom senão só Deus.20 Conheces os mandamentos: não cometerás adultério; não matarás; não furtarás; não dirás falso testemunho; honrarás pai e mãe.21 Disse ele: Tudo isso tenho guardado desde a minha mocidade.22 A estas palavras, Jesus lhe falou: Ainda te falta uma coisa: vende tudo o que tens, dá-o aos pobres e terás um tesouro no céu; depois, vem e segue-me.23 Ouvindo isto, ele se entristeceu, pois era muito rico.24 Vendo-o entristecer-se, disse Jesus: Como é difícil aos ricos entrar no Reino de Deus!25 É mais fácil passar o camelo pelo fundo duma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.26 Perguntaram os ouvintes: Quem então poderá salvar-se?27 Respondeu Jesus: O que é impossível aos homens é possível a Deus.28 Pedro então disse: Vê, nós abandonamos tudo e te seguimos.29 Jesus respondeu: Em verdade vos declaro: ninguém há que tenha abandonado, por amor do Reino de Deus, sua casa, sua mulher, seus irmãos, seus pais ou seus filhos,30 que não receba muito mais neste mundo e no mundo vindouro a vida eterna.31 Em seguida, Jesus tomou à parte os Doze e disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém. Tudo o que foi escrito pelos profetas a respeito do Filho do Homem será cumprido.32 Ele será entregue aos pagãos. Hão de escarnecer dele, ultrajá-lo, desprezá-lo;33 bater-lhe-ão com varas e o farão morrer; e ao terceiro dia ressurgirá.34 Mas eles nada disto compreendiam, e estas palavras eram-lhes um enigma cujo sentido não podiam entender.35 Ao aproximar-se Jesus de Jericó, estava um cego sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.36 Ouvindo o ruído da multidão que passava, perguntou o que havia.37 Responderam-lhe: É Jesus de Nazaré, que passa.38 Ele então exclamou: Jesus, filho de Davi, tem piedade de mim!39 Os que vinham na frente repreendiam-no rudemente para que se calasse. Mas ele gritava ainda mais forte: Filho de Davi, tem piedade de mim!40 Jesus parou e mandou que lho trouxessem. Chegando ele perto, perguntou-lhe:41 Que queres que te faça? Respondeu ele: Senhor, que eu veja.42 Jesus lhe disse: Vê! Tua fé te salvou.43 E imediatamente ficou vendo e seguia a Jesus, glorificando a Deus. Presenciando isto, todo o povo deu glória a Deus.