1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.8 I rozpomenuly se na slova jeho.9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.43 A vzav to, pojedl před nimi,44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.48 Vy jste pak svědkové toho.49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

1 No primeiro dia da semana, muito cedo, dirigiram-se ao sepulcro com os aromas que haviam preparado.2 Acharam a pedra removida longe da abertura do sepulcro.3 Entraram, mas não encontraram o corpo do Senhor Jesus.4 Não sabiam elas o que pensar, quando apareceram em frente delas dois personagens com vestes resplandecentes.5 Como estivessem amedrontadas e voltassem o rosto para o chão, disseram-lhes eles: Por que buscais entre os mortos aquele que está vivo?6 Não está aqui, mas ressuscitou. Lembrai-vos de como ele vos disse, quando ainda estava na Galiléia:7 O Filho do Homem deve ser entregue nas mãos dos pecadores e crucificado, mas ressuscitará ao terceiro dia.8 Então elas se lembraram das palavras de Jesus.9 Voltando do sepulcro, contaram tudo isso aos Onze e a todos os demais.10 Eram elas Maria Madalena, Joana e Maria, mãe de Tiago; as outras suas amigas relataram aos apóstolos a mesma coisa.11 Mas essas notícias pareciam-lhes como um delírio, e não lhes deram crédito.12 Contudo, Pedro correu ao sepulcro; inclinando-se para olhar, viu só os panos de linho na terra. Depois, retirou-se para a sua casa, admirado do que acontecera.13 Nesse mesmo dia, dois discípulos caminhavam para uma aldeia chamada Emaús, distante de Jerusalém sessenta estádios.14 Iam falando um com o outro de tudo o que se tinha passado.15 Enquanto iam conversando e discorrendo entre si, o mesmo Jesus aproximou-se deles e caminhava com eles.16 Mas os olhos estavam-lhes como que vendados e não o reconheceram.17 Perguntou-lhes, então: De que estais falando pelo caminho, e por que estais tristes?18 Um deles, chamado Cléofas, respondeu-lhe: És tu acaso o único forasteiro em Jerusalém que não sabe o que nela aconteceu estes dias?19 Perguntou-lhes ele: Que foi? Disseram: A respeito de Jesus de Nazaré... Era um profeta poderoso em obras e palavras, diante de Deus e de todo o povo.20 Os nossos sumos sacerdotes e os nossos magistrados o entregaram para ser condenado à morte e o crucificaram.21 Nós esperávamos que fosse ele quem havia de restaurar Israel e agora, além de tudo isto, é hoje o terceiro dia que essas coisas sucederam.22 É verdade que algumas mulheres dentre nós nos alarmaram. Elas foram ao sepulcro, antes do nascer do sol;23 e não tendo achado o seu corpo, voltaram, dizendo que tiveram uma visão de anjos, os quais asseguravam que está vivo.24 Alguns dos nossos foram ao sepulcro e acharam assim como as mulheres tinham dito, mas a ele mesmo não viram.25 Jesus lhes disse: Ó gente sem inteligência! Como sois tardos de coração para crerdes em tudo o que anunciaram os profetas!26 Porventura não era necessário que Cristo sofresse essas coisas e assim entrasse na sua glória?27 E começando por Moisés, percorrendo todos os profetas, explicava-lhes o que dele se achava dito em todas as Escrituras.28 Aproximaram-se da aldeia para onde iam e ele fez como se quisesse passar adiante.29 Mas eles forçaram-no a parar: Fica conosco, já é tarde e já declina o dia. Entrou então com eles.30 Aconteceu que, estando sentado conjuntamente à mesa, ele tomou o pão, abençoou-o, partiu-o e serviu-lho.31 Então se lhes abriram os olhos e o reconheceram... mas ele desapareceu.32 Diziam então um para o outro: Não se nos abrasava o coração, quando ele nos falava pelo caminho e nos explicava as Escrituras?33 Levantaram-se na mesma hora e voltaram a Jerusalém. Aí acharam reunidos os Onze e os que com eles estavam.34 Todos diziam: O Senhor ressuscitou verdadeiramente e apareceu a Simão.35 Eles, por sua parte, contaram o que lhes havia acontecido no caminho e como o tinham reconhecido ao partir o pão.36 Enquanto ainda falavam dessas coisas, Jesus apresentou-se no meio deles e disse-lhes: A paz esteja convosco!37 Perturbados e espantados, pensaram estar vendo um espírito.38 Mas ele lhes disse: Por que estais perturbados, e por que essas dúvidas nos vossos corações?39 Vede minhas mãos e meus pés, sou eu mesmo; apalpai e vede: um espírito não tem carne nem ossos, como vedes que tenho.40 E, dizendo isso, mostrou-lhes as mãos e os pés.41 Mas, vacilando eles ainda e estando transportados de alegria, perguntou: Tendes aqui alguma coisa para comer?42 Então ofereceram-lhe um pedaço de peixe assado.43 Ele tomou e comeu à vista deles.44 Depois lhes disse: Isto é o que vos dizia quando ainda estava convosco: era necessário que se cumprisse tudo o que de mim está escrito na Lei de Moisés, nos profetas e nos Salmos.45 Abriu-lhes então o espírito, para que compreendessem as Escrituras, dizendo:46 Assim é que está escrito, e assim era necessário que Cristo padecesse, mas que ressurgisse dos mortos ao terceiro dia.47 E que em seu nome se pregasse a penitência e a remissão dos pecados a todas as nações, começando por Jerusalém.48 Vós sois as testemunhas de tudo isso.49 Eu vos mandarei o Prometido de meu Pai; entretanto, permanecei na cidade, até que sejais revestidos da força do alto.50 Depois os levou para Betânia e, levantando as mãos, os abençoou.51 Enquanto os abençoava, separou-se deles e foi arrebatado ao céu.52 Depois de o terem adorado, voltaram para Jerusalém com grande júbilo.53 E permaneciam no templo, louvando e bendizendo a Deus.