1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

1 Aproximava-se a festa dos pães sem fermento, chamada Páscoa.2 Os príncipes dos sacerdotes e os escribas buscavam um meio de matar Jesus, mas temiam o povo.3 Entretanto, Satanás entrou em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, um dos Doze.4 Judas foi procurar os príncipes dos sacerdotes e os oficiais para se entender com eles sobre o modo de lho entregar.5 Eles se alegraram com isso, e concordaram em lhe dar dinheiro.6 Também ele se obrigou. E buscava ocasião oportuna para o trair, sem que a multidão o soubesse.7 Raiou o dia dos pães sem fermento, em que se devia imolar a Páscoa.8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: Ide e preparai-nos a ceia da Páscoa.9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?10 Ele respondeu: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem carregando uma bilha de água; segui-o até a casa em que ele entrar,11 e direis ao dono da casa: O Mestre pergunta-te: Onde está a sala em que comerei a Páscoa com os meus discípulos?12 Ele vos mostrará no andar superior uma grande sala mobiliada, e ali fazei os preparativos.13 Foram, pois, e acharam tudo como Jesus lhes dissera; e prepararam a Páscoa.14 Chegada que foi a hora, Jesus pôs-se à mesa, e com ele os apóstolos.15 Disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta Páscoa, antes de sofrer.16 Pois vos digo: não tornarei a comê-la, até que ela se cumpra no Reino de Deus.17 Pegando o cálice, deu graças e disse: Tomai este cálice e distribuí-o entre vós.18 Pois vos digo: já não tornarei a beber do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.19 Tomou em seguida o pão e depois de ter dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.20 Do mesmo modo tomou também o cálice, depois de cear, dizendo: Este cálice é a Nova Aliança em meu sangue, que é derramado por vós...21 Entretanto, eis que a mão de quem me trai está à mesa comigo.22 O Filho do Homem vai, segundo o que está determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!23 Perguntavam então os discípulos entre si quem deles seria o que tal haveria de fazer.24 Surgiu também entre eles uma discussão: qual deles seria o maior.25 E Jesus disse-lhes: Os reis dos pagãos dominam como senhores, e os que exercem sobre eles autoridade chamam-se benfeitores.26 Que não seja assim entre vós; mas o que entre vós é o maior, torne-se como o último; e o que governa seja como o servo.27 Pois qual é o maior: o que está sentado à mesa ou o que serve? Não é aquele que está sentado à mesa? Todavia, eu estou no meio de vós, como aquele que serve.28 E vós tendes permanecido comigo nas minhas provações;29 eu, pois, disponho do Reino a vosso favor, assim como meu Pai o dispôs a meu favor,30 para que comais e bebais à minha mesa no meu Reino e vos senteis em tronos, para julgar as doze tribos de Israel.31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como o trigo;32 mas eu roguei por ti, para que a tua confiança não desfaleça; e tu, por tua vez, confirma os teus irmãos.33 Pedro disse-lhe: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.34 Jesus respondeu-lhe: Digo-te, Pedro, não cantará hoje o galo, até que três vezes hajas negado que me conheces.35 Depois ajuntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem mochila e sem calçado, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.36 Mas agora, disse-lhes ele, aquele que tem uma bolsa, tome-a; aquele que tem uma mochila, tome-a igualmente; e aquele que não tiver uma espada, venda sua capa para comprar uma.37 Pois vos digo: é necessário que se cumpra em mim ainda este oráculo: E foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}. Com efeito, aquilo que me diz respeito está próximo de se cumprir.38 Eles replicaram: Senhor, eis aqui duas espadas. Basta, respondeu ele.39 Conforme o seu costume, Jesus saiu dali e dirigiu-se para o monte das Oliveiras, seguido dos seus discípulos.40 Ao chegar àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não caiais em tentação.41 Depois se afastou deles à distância de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orava:42 Pai, se é de teu agrado, afasta de mim este cálice! Não se faça, todavia, a minha vontade, mas sim a tua.43 Apareceu-lhe então um anjo do céu para confortá-lo.44 Ele entrou em agonia e orava ainda com mais instância, e seu suor tornou-se como gotas de sangue a escorrer pela terra.45 Depois de ter rezado, levantou-se, foi ter com os discípulos e achou-os adormecidos de tristeza.46 Disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos, orai, para não cairdes em tentação.47 Ele ainda falava, quando apareceu uma multidão de gente; e à testa deles vinha um dos Doze, que se chamava Judas. Achegou-se de Jesus para o beijar.48 Jesus perguntou-lhe: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem!49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia acontecer, perguntaram: Senhor, devemos atacá-los à espada?50 E um deles feriu o servo do príncipe dos sacerdotes, decepando-lhe a orelha direita.51 Mas Jesus interveio: Deixai, basta. E, tocando na orelha daquele homem, curou-o.52 Voltando-se para os príncipes dos sacerdotes, para os oficiais do templo e para os anciãos que tinham vindo contra ele, disse-lhes: Saístes armados de espadas e cacetes, como se viésseis contra um ladrão.53 Entretanto, eu estava todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e do poder das trevas.54 Prenderam-no então e conduziram-no à casa do príncipe dos sacerdotes. Pedro seguia-o de longe.55 Acenderam um fogo no meio do pátio, e sentaram-se em redor. Pedro veio sentar-se com eles.56 Uma criada percebeu-o sentado junto ao fogo, encarou-o de perto e disse: Também este homem estava com ele.57 Mas ele negou-o: Mulher, não o conheço.58 Pouco depois, viu-o outro e disse-lhe: Também tu és um deles. Pedro respondeu: Não, eu não o sou.59 Passada quase uma hora, afirmava um outro: Certamente também este homem estava com ele, pois também é galileu.60 Mas Pedro disse: Meu amigo, não sei o que queres dizer. E no mesmo instante, quando ainda falava, cantou o galo.61 Voltando-se o Senhor, olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor: Hoje, antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes.62 Saiu dali e chorou amargamente.63 Entretanto, os homens que guardavam Jesus escarneciam dele e davam-lhe bofetadas.64 Cobriam-lhe o rosto e diziam: Adivinha quem te bateu!65 E injuriavam-no ainda de outros modos.66 Ao amanhecer, reuniram-se os anciãos do povo, os príncipes dos sacerdotes e os escribas, e mandaram trazer Jesus ao seu conselho.67 Perguntaram-lhe: Dize-nos se és o Cristo! Respondeu-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não me acreditareis;68 e se vos fizer qualquer pergunta, não me respondereis.69 Mas, doravante, o Filho do Homem estará sentado à direita do poder de Deus.70 Então perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu: Sim, eu sou.71 Eles então exclamaram: Temos nós ainda necessidade de testemunho? Nós mesmos o ouvimos da sua boca.