11 Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.

12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.

14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.

16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.

17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!

18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.

20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.

22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.

24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.

27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.

30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.

31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

11 And he said, A certain man had two sons,

12 and the younger of them said to the father, Father, give me the portion of the substance falling to [me], and he divided to them the living.

13 And not many days after, having gathered all together, the younger son went abroad to a far country, and there he scattered his substance, living riotously;

14 and he having spent all, there came a mighty famine on that country, and himself began to be in want;

15 and having gone on, he joined himself to one of the citizens of that country, and he sent him to the fields to feed swine,

16 and he was desirous to fill his belly from the husks that the swine were eating, and no one was giving to him.

17 And having come to himself, he said, How many hirelings of my father have a superabundance of bread, and I here with hunger am perishing!

18 having risen, I will go on unto my father, and will say to him, Father, I did sin -- to the heaven, and before thee,

19 and no more am I worthy to be called thy son; make me as one of thy hirelings.

20 And having risen, he went unto his own father, and he being yet far distant, his father saw him, and was moved with compassion, and having ran he fell upon his neck and kissed him;

21 and the son said to him, Father, I did sin -- to the heaven, and before thee, and no more am I worthy to be called thy son.

22 And the father said unto his servants, Bring forth the first robe, and clothe him, and give a ring for his hand, and sandals for the feet;

23 and having brought the fatted calf, kill [it], and having eaten, we may be merry,

24 because this my son was dead, and did live again, and he was lost, and was found; and they began to be merry.

25 And his elder son was in a field, and as, coming, he drew nigh to the house, he heard music and dancing,

26 and having called near one of the young men, he was inquiring what these things might be,

27 and he said to him -- Thy brother is arrived, and thy father did kill the fatted calf, because in health he did receive him back.

28 And he was angry, and would not go in, therefore his father, having come forth, was entreating him;

29 and he answering said to the father, Lo, so many years I do serve thee, and never thy command did I transgress, and to me thou didst never give a kid, that with my friends I might make merry;

30 but when thy son -- this one who did devour thy living with harlots -- came, thou didst kill to him the fatted calf.

31 And he said to him, Child, thou art always with me, and all my things are thine;

32 but to be merry, and to be glad, it was needful, because this thy brother was dead, and did live again, he was lost, and was found.