O Adultério

11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.

12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.


14 Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.


16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.

17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili.


19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.


32 Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.


3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,


4 Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.


3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.


21 Ale dalť jsem jí čas, aby pokání činila z smilstva svého, avšak nečinila pokání.

22 Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteříž cizoloží s ní, v soužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých.


10 Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice.


18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.


4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.


14 Nesesmilníš.


27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.


18 Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší.


19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,


20 S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ní.


19 Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,

20 Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,

21 Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréžto kdožkoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prve pravil, že království Božího dědicové nebudou.


8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.


32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;


32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.


27 Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.

28 Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.


18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;


4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

8 A opět schýliv se, psal na zemi.

9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.