Língua

Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

Tiago 3:7,8

Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

Provérbios 25:15

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Salmos 12:3,4

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

Salmos 39:1

9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,

10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,

11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

Filipenses 2:9-11

Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

1 Coríntios 13:1

V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

Tiago 3:2

Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.

Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.

Mateus 12:36,37

Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

Provérbios 18:21

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Salmos 55:9

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Salmos 35:28

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

Provérbios 12:19

Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.

Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?

Salmos 34:12,13

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Provérbios 12:18

9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

Tiago 3:9-12

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Salmos 139:4

Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Provérbios 17:28

Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

Tiago 1:26

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Salmos 120:2

Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

Salmos 37:30,31

Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

Provérbios 10:19

3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

Tiago 3:3-6

5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.

6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.

7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.

9 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

Gênesis 11:5-9