1 Vaadake, missuguse armastuse Isa on meile andnud, et meid hüütakse Jumala lasteks! Ja seda me olemegi. Sellepärast maailm ei tunne meid, sest ta ei tunne Teda.
2 Armsad, me oleme nüüd Jumala lapsed ega ole veel saanud avalikuks, mis me tulevikus oleme; aga me teame, et me Tema ilmudes oleme Tema sarnased, sest me näeme siis Teda nagu Tema on.
3 Ja igaüks, kellel on niisugune lootus Tema peale, puhastab ennast, nõnda nagu Temagi on puhas.
4 Igaüks, kes pattu teeb, teeb ka seda, mis on käsu vastu; ja patt on see, mis on käsu vastu.
5 Ja te teate, et Tema on ilmunud patte ära võtma; ja Temas ei ole pattu.
6 Ükski, kes jääb Tema sisse, ei tee pattu; ükski, kes pattu teeb, ei ole teda näinud ega Teda tundnud.
7 Lapsukesed, ärgu ükski teid eksitagu! Kes teeb õigust, see on õige, nõnda nagu Temagi on õige.
8 Kes pattu teeb, see on kuradist; sest kurat teeb pattu algusest saadik. Selleks on Jumala Poeg ilmunud, et Ta tühistaks kuradi teod.
9 Ükski, kes on Jumalast sündinud, ei tee pattu, sest tema seeme püsib Temas ja ta ei või pattu teha, sellepärast et ta on Jumalast sündinud.
10 Sellest ilmneb, kummad on Jumala lapsed ja kummad kuradi lapsed. Ükski, kes ei tee õigust, ei ole Jumalast, ega see, kes ei armasta oma venda.
11 Sest see on sõnum, mida te algusest saadik olete kuulnud, et me peame üksteist armastama;
12 mitte nõnda, nagu Kain, kes oli tigedast ja tappis oma venna. Ja mispärast ta tappis tema? Sellepärast et tema teod olid kurjad ja tema venna teod õiged.
13 Ärge pange imeks, vennad, kui maailm teid vihkab!
14 Me teame, et oleme tulnud surmast elusse, sest me armastame vendi; kes venda ei armasta, see jääb surmasse.
15 Igaüks, kes vihkab oma venda, on inimesetapja; ja te teate, et ühelgi inimesetapjal ei ole igavest elu, mis temasse jääks.
16 Sellest me oleme ära tundnud Jumala armastuse, et Tema Oma elu on jätnud meie eest; ja meiegi peame jätma elu vendade eest.
17 Kui nüüd kellelgi on selle maailma vara ja ta näeb oma venna puuduses olevat ja suleb oma südame tema eest, kuidas saab Jumala armastus jääda temasse?
18 Lapsukesed, ärgem armastagem sõnaga ega keelega, vaid teoga ja tõega!
19 Sellest me tunneme, et oleme tõe seest ja võime vaigistada tema ees oma südant,
20 et kui meie süda meid hukka mõistab, Jumal on suurem kui meie süda ja teab kõik.
21 Armsad, kui meie süda meid hukka ei mõista, on meil julgus Jumala ees,
22 ja mida me iganes palume, seda me saame Temalt, sest me peame Tema käske ja teeme, mis on Temale meelepärast.
23 Ja see on Tema käsk, et me peame uskuma Tema Poja Jeesuse Kristuse nimesse ja armastama üksteist, nagu Tema meile on käsu andnud.
24 Ja kes peab Tema käske, see jääb Temasse ja Tema sellesse. Ja sellest me tunneme, et Tema jääb meisse, sellest Vaimust, Kelle Ta meile on andnud.
1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.
2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.
3 A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.
4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.
5 A víte, že on se okázal proto, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není.
6 Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.
7 Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.
8 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.
9 Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.
10 Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.
11 Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.
12 Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.
13 Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.
14 My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti.
15 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.
16 Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.
17 Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?
18 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.
19 A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.
20 Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.
21 Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.
22 A začež ho koli prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.
23 A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázání.
24 Nebo kdož ostříhá přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.