1 Alguses oli Sõna, ja Sõna oli Jumala juures, ja Sõna oli Jumal.

2 Seesama oli alguses Jumala juures.

3 Kõik on tekkinud Tema läbi, ja ilma Temata ei ole tekkinud midagi, mis on tekkinud.

4 Temas oli elu, ja elu oli inimeste valgus,

5 ja valgus paistab pimeduses, ja pimedus ei ole seda võtnud omaks.

6 Oli mees, Jumala läkitatud; selle nimi oli Johannes.

7 See tuli tunnistuseks, tunnistama Valgusest, et kõlk usuksid tema kaudu.

8 Tema ei olnud valgus, vaid ta tuli tunnistama Valgusest.

9 See tõeline Valgus, Mis valgustab igat inimest, oli tulemas maailma.

10 Tema oli maailmas, ja maailm on tekkinud Tema läbi, ja maailm ei tunnud Teda.

11 Ta tuli sellesse, mis Tema oma, ja Tema omad ei võtnud Teda vastu.

12 Aga kõigile, kes Teda vastu võtsid, andis Ta meelevalla saada Jumala lapsiks, kes usuvad Tema nimesse.

13 kes ei ole sündinud verest, ei liha tahtest ega mehe tahtest, vaid Jumalast.

14 Ja Sõna sai lihaks ja elas meie keskel, ja me nägime Tema au kui Isast Ainusündinud Poja au, täis armu ja tõde.

15 Johannes annab tunnistust Temast, ja ta hüüdis nõnda: „Tema oli See, Kellest ma ütlesin: Kes tuleb pärast mind, See on olnud enne mind, sest Ta oli enne kui mina!"

16 Sest Tema täiusest me kõik oleme saanud, ja armu armu peale.

17 Sest käsuõpetus on antud Moosese kaudu, arm ja tõde on tulnud Jeesuse Kristuse kaudu.

18 Ūkski ei ole Jumalat iialgi näinud; ainusündinud Poeg, kes on Isa süles, on Temast kõnelnud.

19 Ja see on Johannese tunnistus, kui juudid läkitasid Jeruusalemast preestreid ja leviite temalt küsima: „Kes sa oled?"

20 Tema tunnistas ega salanud mitte, vaid tunnistas: „Mina ei ole Kristus!"

21 Ja nad küsisid temale: „Kes siis? Oled sa Eelija?" Tema ütles: „Ei ole!" - „Oled sina see prohvet?" Tema vastas: „Ei!"

22 Siis nad ütlesid talle: „Kes sa oled? Et annaksime vastuse neile, kes meid läkitasid. Mis sa ütled enesest?"

23 Tema ütles: „Mina olen hüüdja hääl kõrves: Tehke tasaseks Issanda tee, nõnda nagu prohvet Jesaja on ütelnud!"

24 Ja need, kes olid läkitatud, olid variseride seast.

25 Ja nad küsisid temalt ja ütlesid talle: „Miks sa siis ristid, kui sa pole Kristus ega Eelija ega see prohvet?"

26 Johannes vastas neile ning ütles: „Mina ristin veega; aga teie keskel seisab See, Keda te ei tunne,

27 Kes tuleb pärast mind, Kelle jalatsi paela lahti päästma mina ei ole vääriline!"

28 See sündis Betaanias, sealpool Jordanit, kus Johannes ristis.

29 Järgmisel päeval näeb Johannes Jeesuse tulevat tema juure ja ta ütleb: „Vaata, see on Jumala Tall, Kes võtab ära maailma patu!

30 See on, Kellest ma ütlesin: Pärast mind tuleb Mees, Kes on olnud enne mind, sest Ta oli enne kui mina!

31 Ja mina ei tunnud Teda, kuid selleks, et Ta saaks ilmsiks Iisraelile, olen mina tulnud veega ristima!"

32 Ja Johannes tunnistas ning ütles: „Ma nägin Vaimu taevast alla laskuvat nagu tuvi; ja Ta jäi Tema peale.

33 Ja mina ei tunnud Teda mitte; aga Kes mind läkitas veega ristima, See ütles mulle: Kelle peale sa näed Vaimu alla laskuvat ja Tema peale jäävat, See on, Kes ristib Püha Vaimuga!

34 Ja mina olen näinud ja tunnistanud, et Seesinane on Jumala Poeg."

35 Järgmisel päeval seisis Johannes jälle seal, ja kaks tema jüngrit.

36 Ja kui ta nägi Jeesust kõndivat, ütles ta: „Ennäe, See on Jumala Tall!"

37 Ja need kaks jüngrit kuulsid tema ütlust ja järgisid Jeesust.

38 Aga Jeesus pöördus ümber, ja nähes neid Teda järgivat, ütles Ta neile: „Mida te otsite?" Aga nemad ütlesid Talle: „Rabi! - see tähendab meie keeli õpetaja - kus Sa asud?"

39 Ta ütles neile: „Tulge ja vaadake!" Nad tulidki ja nägid, kus Ta asus, ja nad jäid Tema juure selle päeva. See oli arvata kümnes tund.

40 Andreas, Siimon Peetruse vend, oli üks neist kahest, kes oli kuulnud Johannese ütlust ja hakanud Jeesust järgima.

41 Tema leiab esiteks oma venna Siimona ja ütleb temale: „Me oleme leidnud Messia!" - see on meie keeli Kristuse.

42 Ja ta viis tema Jeesuse juure. Jeesus vaatas temale otsa ja ütles: „Sina oled Siimon, Joona poeg, sind peab hüütama Keefaseks!" - see tähendab Peetruseks.

43 Järgmisel päeval Jeesus tahtis minna Galileasse; ja Ta leiab Filippuse ning ütleb temale: „Järgi mind!"

44 Aga Filippus oli pärit Betsaidast, Andrease ja Peetruse linnast.

45 Filippus leiab Naatanaeli ja ütleb temale: „Kellest Mooses on kirjutanud käsuõpetuses, ja prohvetid, selle me oleme leidnud, Jeesuse, Joosepi poja, Naatsaretist!"

46 Naatanael ütles talle: „Kas Naatsaretist võib tulla midagi head?" Filippus ütles temale: „Tule ja vaata!"

47 Jeesus nägi Naatanaeli tema juure tulevat ja ütles temast: „Ennäe, tõeline iisraellane, kelles ei ole kavalust!"

48 Naatanael ütles talle: „Kust Sa mind tunned?" Jeesus vastas ja ütles temale: „Enne kui Filippus sind kutsus, nägin ma sind, kui sa olid viigipuu all!"

49 Naatanael vastas Temale: „Rabi, sina oled Jumala Poeg, Sina oled Iisraeli Kuningas!"

50 Jeesus vastas ja ütles talle: „Selleparast et Ma ütlesin: Ma nägin sind viigipuu all! usud sa. Sa saad näha suuremaid asju kui need!"

51 Ja Ta ütles talle: „Tõesti, tõesti Ma ütlen teile, te näete ka taeva olevat avatud ja Jumala inglid astuvat üles ja alla Inimese Poja peale!"

1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.

2 To bylo na počátku u Boha.

3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

4 V něm život byl, a život byl světlo lidí.

5 A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.

6 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

7 Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

8 Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

9 Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

10 Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

11 Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

12 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

13 Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

14 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

15 Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.

16 A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.

17 Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.

18 Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil.

19 A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi?

20 I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem ten Kristus.

21 I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Tedy jsi ten Prorok? Odpověděl: Nejsem.

22 I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě?

23 Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.

24 Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli.

25 I otázali se ho a řekli jemu: Pročež tedy křtíš, poněvadž ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?

26 Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte.

27 Ten ačkoli po mně přišel, však předšel mne, u jehožto obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.

28 Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdežto Jan křtil.

29 Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.

30 Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest nežli já.

31 A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.

32 A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm.

33 A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.

34 A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

35 Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,

36 A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.

37 I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.

38 I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou za ním, dí jim:

39 Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (jenž se vykládá: Mistře,) kde bydlíš?

40 Dí jim: Pojďte a vizte. I šli, aby viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; neb bylo již okolo desáté hodiny.

41 Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.

42 I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, jenž se vykládá Kristus.

43 I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, jenž se vykládá Petr.

44 Na druhý pak den Ježíš chtěl vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Pojď za mnou.

45 A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.

46 Nalezl také Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, nalezli jsme Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta.

47 I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz.

48 Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není.

49 Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prve nežli tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe.

50 Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten Král Izraelský.

51 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš? Větší věci nad tyto uzříš. [ (John 1:52) I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka. ]