1 Aga nädala esimesel päeval puhteajal läksid naised hauale, viies ühes l
2 Ja nad leidsid kivi haualt ära veeretatud.
3 Siis nad läksid sisse, kuid ei leidnud mitte Issanda Jeesuse ihu.
4 Ja kui nad selle pärast kahevahel olid, vaata, siis seisis kaks meest nende k
5 Aga kui naised hakkasid kartma ja oma silmad maha l
6 Tema ei ole siin, vaid on üles t
7 kui Ta teile ütles, et Inimese Poeg antakse patuste inimeste kätte ja lüüakse risti ja kolmandal päeval Ta t
8 Siis nad tuletasid meele Tema s
9 ja läksid tagasi haua juurest ja kuulutasid seda k
10 Aga Maarja Magdaleena ja Johanna ja Maarja, Jakoobuse ema, ja teised nende kaaslased jutustasid seda Apostlitele.
11 Ent need k
12 Aga Peetrus v
13 Ja vaata, kaks nende seast olid minemas selsamal päeval külasse, mis on ligi kuuskümmend vagu maad Jeruusalemast ja mille nimi on Emmaus.
14 Ja nad k
15 Ja nende k
16 Aga nende silmad peeti, nii et nad Teda ei tunnud.
17 Ja Ta ütles neile: „Mis k
18 Aga teine, nimega Kleopas, vastas ning ütles Temale: „Sinaks üksi elad kui v
19 Ta küsis neilt: „Mis?" Aga nad ütlesid Temale: „See, mis sündis Jeesus Naatsaretlasega, Kes oli prohvet, vägev teolt ja s
20 kuidas meie ülempreestrid ja vanemad on annud Ta surma m
21 Ent meie lootsime Tema olevat Selle, Kes Iisraeli rahva lunastab; aga peale selle k
22 Ka m
23 kui nad Tema ihu ei leidnud, tulid nad ja ütlesid endid näinud olevat ka Inglite nägemust, kes ütlevad Tema elavat!
24 Ja m
25 Tema ütles neile: „Oh te m
26 Eks Kristus pidanud seda kannatama ja Oma auhiilgusesse minema?"
27 Ja Ta hakkas peale Moosesest ja k
28 Ja kui nad lähenesid külale, kuhu nad olid minemas, tegi Ta Enese eemale minema.
29 Ja nad käisid Temale peale ning ütlesid: „Jää meie juure, sest
30 Ja sündis, kui Ta nendega lauas istus, et Ta v
31 Siis nende silmad läksid lahti ja nad tundsid Tema ära! Ja Tema kadus nende silmist.
32 Ja nad ütlesid üksteisele: „Eks meie süda p
33 Ja nad t
34 kes ütlesid: „Issand on t
35 Ja nemad ise jutustasid, mis teel oli sündinud ja kuidas nad Tema olid leiva murdmisest ära tunnud.
36 Aga kui nad seda rääkisid, seisis Jeesus ise nende keskel ja ütles neile: „Rahu olgu teile!"
37 Nemad kohkusid ja l
38 Ent Tema ütles neile: „Miks te olete nii väga ehmunud? Ja mispärast t
39 Vaadake Mu käsi ja jalgu, et Mina see olen! Katsuge Mind kätega ja nähke, sest vaimul ei ole liha ega luid, n
40 Ja seda üteldes näitas Ta neile Oma käsi ja jalgu.
41 Aga kui nad r
42 Ja nad panid Tema ette pala küpsetatud kala.
43 Ja Tema v
44 Siis Ta ütles neile: „Need on k
45 Siis Ta avas nende m
46 Ja ta ütles neile: „N
47 ja Tema nimel peab kuulutatama meeleparandust pattude andekssaamiseks k
48 Teie olete nende asjade tunnistajad!
49 Ja vaata, Mina läkitan teie peale Oma Isa t
50 Siis Ta viis nad välja Betaania lähedale ja t
51 Ja sündis, et Ta neid
52 Ja nemad kummardasid Teda ning läksid tagasi Jeruusalemma suure r
53 ja olid alati pühakojas, tänades Jumalat!
1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43 A vzav to, pojedl před nimi,
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48 Vy jste pak svědkové toho.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.