1 Et juba mitmed on v

2 n

3 siis olen minagi arvanud heaks algusest peale k

4 et sa

5 Heroodese, Judea kuninga ajal oli preester, nimega Sakarias, Abija järjekorrast, ja temal oli naine Aaroni tütardest, ja selle nimi oli Eliisabet.

6 Nad olid m

7 Ja neil ei olnud last, sest Eliisabet oli sigimatu ja nad m

8 Aga sündis, kui ta oma teenistuse järjekorras oli preestritalitusi toimetamas Jumala ees,

9 et preestriameti kombe järele langes liisk temale minna suitsutama, ja ta läks Issanda templisse.

10 Ja k

11 Seal ilmus temale Issanda Ingel, seistes suitsutusaltari paremal pool.

12 Teda nähes Sakarias ehmus ja hirm valdas teda.

13 Aga Ingel ütles talle: „Ära karda, Sakarias, sest su palvet on kuuldud ja su naine Eliisabet toob sulle ilmale poja, ja sa paned temale nimeks Johannes.

14 Ja temast on sul r

15 Sest ta peab suur olema Issanda ees; ja viina ega vägijooki ei joo ta mitte, ja ta täitub Püha Vaimuga juba oma ema ihus;

16 ja ta pöörab palju Iisraeli lapsi Issanda, nende Jumala poole;

17 ja ta käib Tema eel Eeiija vaimus ja väes, et käänata isade südamed laste poole ja s

18 Ja Sakarias ütles Inglile: „Millest ma seda v

19 Ingel vastas ning ütles temale: „Mina olen Gabriel, kes seisab Jumala ees, ja ma olen läkitatud rääkima sinuga ja kuulutama sulle seda r

20 Ja vaata, sa jääd keeletumaks ega saa rääkida päevani, mii see sünnib, sellepärast et sa ei ole uskunud mu s

21 Ja rahvas oli ootamas Sakariast ja pani imeks, et ta nii kaua viibis templis.

22 Aga väljudes ta ei saanud nendega rääkida. Siis nad said aru, et ta templis oli näinud nägemust. Ja tema andis neile käega märku ning jäi keeletumaks.

23 Ja kui tema teenistuskorra päevad täis said, siis ta läks koju.

24 Aga pärast neid päevi sai tema naine Eliisabet käima peale ja pidas ennast varjul viis kuud, üteldes:

25 „N

26 Aga kuuendas kuus läkitas Jumal Ingel Gabrieli Galilea linna, mille nimi on Naatsaret,

27 Neitsi juure, Kes oli kihlatud Joosepi-nimelise mehega Taaveti soost. Ja neitsi nimi oli Maarja.

28 Ja tulles sisse Tema juure, ütles Ingel: „Tere, Sa armuleidnu, Issand olgu Sinuga!"

29 Aga Tema ehmus väga sellest s

30 Siis Ingel ütles temale: „Ära karda, Maarja, sest Sa oled leidnud armu Jumala juures!

31 Ja vaata, Sa saad käima peale ning tood ilmale Poja ja paned Temale nimeks Jeesus.

32 Tema saab suur olema ja Teda peab hüütama K

33 ja Ta valitseb igavesti Jaakobi soo üle ning Tema Kuningriigil ei ole otsa!"

34 Aga Maarja ütles Inglile: „Kuidas see v

35 Ingel vastas ning ütles Temale: „Püha Vaim tuleb Su peale ja K

36 Ja vaata, Su sugulane Eliisabet, temagi on pojaga käima peal oma vanas eas, ja see on kuues kuu temal, keda üteldi olevat sigimatu,

37 sest Jumalal ei ole ükski asi v

38 Aga Maarja ütles: „Vaata, siin on Issanda Ūmmardaja; Mulle sündigu su s

39 Neil päevil asus Maarja teele ja läks rutuga mägestikku Juuda linna.

40 Ja Ta tuli Sakariase kotta ja teretas Eliisabetti.

41 Ja sündis, kui Eliisabet kuulis Maarja teretust, et laps hüppas tema ihus. Ja Eliisabet sai täis Püha Vaimu

42 ja hüüdis suure häälega ning ütles: „

43 Kust see tuleb, et minu Issanda Ema on tulnud minu juure?

44 Sest vaata, kui Su teretuse hääl kostis mu k

45 Ja

46 Siis Maarja ütles: „Mu hing ülistab väga Issandat

47 ja Mu vaim r

48 sest Ta on vaadanud oma Ūmmardaja alanduse peale! Vaata, nüüdsest peake kiidavad Mind

49 sest Minule on teinud suuri asju Vägev, ja Tema nimi on püha,

50 ja Tema halastus kestab p

51 Ta on Oma käsivarrega teinud v

52 Ta on t

53 näljased on Ta täitnud heade andidega, aga rikkad tühjalt minema saatnud;

54 Ta on vastu v

55 n

56 Ja Maarja jäi tema juure umbes kolm kuud ja läks siis tagasi koju.

57 Aga Eliisabeti mahasaamise aeg tuli kätte, ja ta t

58 Kui tema üleaedsed ja sugulased kuulsid, et Issand oli temale osutanud suurt halastust, olid nad r

59 Ja nad tulid kaheksandal päeval lapsukest ümber l

60 Aga tema ema kostis ning ütles: „Ei sugugi, vaid tema nimi peab olema Johannes!"

61 Kuid nemad ütlesid temale: „Su suguv

62 Ja viibates isale küsisid nad, kuidas tema tahaks teda nimetada.

63 Tema n

64 Aga sedamaid läks tema suu ning keel lahti, ja ta hakkas rääkima, kiites Jumalat.

65 Ja kartus tuli k

66 Ja k

67 Ja Sakarias, tema isa, sai täis Püha Vaimu ja hakkas ennustama, üteldes:

68 „Kiidetud olgu Issand, Iisraeli Jumal, et Ta on tulnud katsuma Oma rahvast ja on saatnud Oma rahvale lunastuse

69 ning on meile äratanud päästesarve Taaveti, Oma sulase kojast

70 - n

71 päästu meie vaenlasist ja k

72 et osutada halastust meie esiisadele ja tuletada meele oma püha lepingut,

73 seda vannet, mille Ta vandus meie isale Aabrahamile,

74 et ta laseb meid päästetuina meie vaenlaste käest kartmatult

75 Teda teenida pühaduses ja

76 Ja sina, lapsuke, sind peab hüütama K

77 et anda Tema rahvale pääste tunnetus nende pattude andeksandmises

78 meie Jumala südamliku halastuse läbi, millega meid on tulnud katsuma päevat

79 paistma meile, kes istume pimeduses ja surma varjus, ja juhtima meie jalgu rahuteele!"

80 Aga lapsuke kasvas ja sai tugevaks vaimus. Ja ta oli k

1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,

2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,

3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,

4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.

7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.

15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.

18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.

38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.

39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.

57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.

58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:

68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,

69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,

74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.

76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,

79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.