1 Aga ta ütles neile tähendamiss
2 Ta ütles: „Ūhes linnas oli kohtunik, kes ei kartnud Jumalat ega häbenenud inimesi.
3 Samas linnas oli ka lesknaine. See tuli ta juure ja ütles: Kaitse mu
4 Ja kaua aega ta ei tahtnud. Kuid pärast ta m
5 siis ometigi, kuna see lesk mind tüütab, muretsen ma temale
6 Siis ütles Issand: „Kuulge, mida see ülekohtune kohtunik ütleb!
7 Kas siis Jumal ei peaks muretsema
8 Ma ütlen teile: Küll ta peatselt muretseb neile
9 Aga ka m
10 „Kaks inimest läks üles pühakotta palvetama: üks oli variser ja teine tölner.
11 Variser seisis ning palus iseeneses n
12 Ma paastun kaks korda nädalas; ma annan kümnist k
13 Aga tölner seisis eemal ega tahtnud oma silmigi t
14 Ma ütlen teile, et see läks alla oma kotta paremini
15 Siis toodi ka lapsukesi Tema juure, et Ta neid puudutaks. Aga seda nähes jüngrid s
16 Jeesus aga kutsus lapsed Enese juure ja ütles: „Laske lapsukesed Minu juure tulla, ärge keelake neid, sest niisuguste päralt on Jumala Riik!
17 T
18 Ja üks ülem küsis Temalt ning ütles: „Hea
19 Aga Jeesus ütles temale: „Miks sa Mind nimetad heaks? Keegi muu ei ole hea kui ainult Jumal.
20 Käsud sa tead: Sa ei tohi abielu rikkuda; sa ei tohi tappa; sa ei tohi varastada; sa ei tohi valet tunnistada; sa pead oma isa ja ema austama!"
21 Aga tema ütles: „Seda k
22 Aga kui Jeesus seda kuulis, ütles Ta temale: „Ūht asja on sulle vaja: müü ära k
23 Aga seda kuuldes sai ta koguni kurvaks; sest ta oli väga rikas.
24 Teda n
25 Sest h
26 Ent kuuljad ütlesid: „Kes siis v
27 Aga Tema ütles: „Mis inimestel on v
28 Siis ütles Peetrus: „Vaata, meie oleme k
29 Aga Tema ütles neile: „T
30 kes mitte mitu korda rohkem tagasi ei saaks selsinasel ajal ja tulevases maailmas igavest elu!"
31 Aga Ta v
32 Sest Ta antakse ära paganate kätte ja Teda naerdakse ja teotatakse ja Tema peale sülitatakse,
33 ja kui nad Teda on rooskadega peksnud, tapavad nad Ta, ja kolmandal päeval Ta t
34 Aga nemad ei saanud midagi aru sellest, ja see k
35 Aga kui Ta Jeerikole lähenes, istus üks pime tee ääres ja kerjas.
36 Kuuldes rahvast mööda minevat, päris ta, mis see peaks olema.
37 Talle teatati: „Jeesus Naatsaretlane läheb mööda!"
38 Siis ta kisendas ning ütles: „Jeesus, Taaveti Poeg, halasta mu peale!"
39 Ja möödaminejad s
40 Jeesus jäi seisma ja käskis talutada teda Enese juure. Kui ta ligidale j
41 „Mis sa tahad, et Ma sulle teeksin?" Tema ütles: „Issand, et ma jälle näeksin!"
42 Ja Jeesus ütles temale: „Näe jälle! Sinu usk on sind aidanud!"
43 Ja kohe ta nägi jälle ja järgis Teda ning andis Jumalale au! Ja seda nähes k
1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.