1 Ja Ta astus paati ja tuli teisele poole järve ning saabus Oma linna.

2 Ja vaata, nad kandsid Tema juure halvatu, kes oli voodis maas. Kui Jeesus nende usku nägi, ütles Ta halvatule: „Ole julge, mu poeg, sinu patud antakse sulle andeks!"

3 Ja vaata, mõned kirjatundjaist ütlesid isekeskis: „Seesinane pilkab Jumalat."

4 Aga kui Jeesus nende mõtteid nägi, ütles Ta: „Mispärast te mõtlete kurja oma südames?

5 Sest mis on kergem ütelda: Su patud antakse sulle andeks, või ütelda: Tõuse üles ja kõnni?

6 Aga et te teaksite, et Inimese Pojal on meelevald maa peal anda patud andeks, siis Ta ütleb halvatule: Tõuse üles, võta oma voodi ja mine koju!"

7 Ja see tõusis üles ja läks koju.

8 Aga kui rahvahulgad seda nägid, panid nad seda imeks ja andsid Jumalale au, Kes annab inimestele niisuguse meelevalla.

9 Ja sealt mööda minnes nägi Jeesus meest, Matteus nimi, tolli juures istuvat, ja ütles temale: „Järgi mind!" Ja see tõusis ja järgis Teda.

10 Ja kui Ta lauas istus tema kojas, vaata, siis tuli palju tölnereid ja patuseid ning istusid lauas ühes Jeesuse ja Ta jüngritega.

11 Seda nähes ütlesid variserid Ta jüngritele: „Mispärast teie Õpetaja sööb ühes tölnerite ja patustega?"

12 Aga kui Tema seda kuulis, ütles Ta: „Arsti ei vaja terved, vaid haiged.

13 Ent minge ja õppige, mis see on: Ma tahan halastust ja mitte ohvrit. Sest Ma pole tulnud kutsuma õigeid, vaid patuseid!"

14 Siis tulid Johannese jüngrid Tema juure ja küsisid: „Mispärast meie ja variserid paastume, aga Sinu jüngrid ei paastu?"

15 Jeesus ütles neile: „Ega peiupoisid või olla kurvad, niikaua kui peig on nende juures? Ent päevad tulevad, mil peig neilt võetakse, ja siis nad paastuvad.

16 Ūkski ei pane vanutamata riidetükki paigaks vanale kuuele; sest niisugune augutäidis rebeneb küljest lahti ja lõhe läheb pahemaks. 17. Ei valata ka mitte värsket viina vanusse nahklähkreisse; muidu lähkrid lõhkevad ja viin voolab maha ning lähkrid saavad hukka; vaid värske viin valatakse uutesse lähkritesse, siis säilivad mõlemad."

17

18

19 Ja Jeesus tõusis ja läks ta järel, samuti Ta jüngrid.

20 Ja vaata, naine, kes oli kaksteistkümmend aastat veritõbe põdenud, tuli Tema selja taha ja puudutas Tema kuue palistust.

21 Sest ta ütles iseeneses: „Saaksin Ma vaid puudutada Tema kuube, siis ma pääseksin!"

22 Aga Jeesus pöördus, nägi teda ja ütles: „Ole julge, tütar, sinu usk on sind päästnud!" Ja naine sai terveks selsamal tunnil.

23 Ja kui Jeesus ülema kotta jõudis ja nägi vilepuhujaid ja käratsevat rahvast,

24 ütles Ta: „Minge ära, sest tütarlaps pole surnud, vaid magab!" Ja nad naersid Teda.

25 Aga kui rahvahulk oli välja aetud, läks Ta sisse ja võttis tema käest kinni, ja tütarlaps tõusis üles.

26 Ja sõnum sellest levis üle kogu selle maa.

27 Kui Jeesus sealt edasi läks, järgis Teda kaks pimedat, karjudes ning üteldes: „Taaveti Poeg, halasta meie peale!"

28 Kui Ta tuppa astus, tulid need pimedad Tema juure, ja Jeesus ütles neile: „Kas te usute, et Ma võin seda teha?" Nemad ütlesid temale: „Jah, Issand!"

29 Siis Ta puudutas nende silmi ning ütles: „Teile sündigu teie usku mööda!"

30 Ja nende silmad avanesid. Ja Jeesus hoiatas neid kõvasti ning ütles: „Katsuge, et seda keegi ei saa teada!"

31 Aga nemad läksid välja ja tegid Tema kuulsaks kogu sellel maal.

32

33 Ja kui kuri vaim oli välja aetud, rääkis keeletu. Ja rahvas imestas ja ütles: „Seda pole veel iialgi nähtud Iisraelis!"

34 Kuid variserid ütlesid: „Kurjade vaimude ülema abil ajab Ta kurje vaime välja."

35 Ja Jeesus käis läbi kõik linnad ja külad, õpetas nende kogudusekodades ja kuulutas Jumala riigi Evangeeliumi, parandas kõike tõbe ja kõike viga.

36

37 Siis Ta ütles Oma jüngritele: „Lõikust on palju, aga vähe töötegijaid.

38 Paluge siis lõikuse Issandat, et Ta läkitaks töötegijaid välja Oma lõikusele."

1 A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.

2 A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

3 A aj, někteří z zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.

4 A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich?

5 Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď?

6 Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaň, vezmi lože své, a jdi do domu svého.

7 Tedy vstal a odšel do domu svého.

8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.

9 A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.

10 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.

11 A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí Mistr váš?

12 Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

13 Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

14 Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?

15 I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyť se budou postiti.

16 Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještě nějaký díl od roucha, a tak větší by díra byla.

17 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.

18 A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.

19 A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.

20 (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.

21 Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.

22 Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)

23 Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,

24 Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.

25 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.

26 A roznesla se pověst ta po vší té zemi.

27 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.

28 A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.

29 Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.

30 I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.

31 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.

32 A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.

33 A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.

34 Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.

35 I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

36 A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.

37 Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.

38 Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.