1 Siis tulid variserid ja saduserid Ta juure Teda kiusama ja nõudsid, et Ta neile näitaks mõne tunnustähe taevast.

2 Aga Ta kostis ning ütles neile: „Õhtu tulles te ütlete: Head ilma tuleb, sest taevas punab.

3 Ja hommikul te ütlete: Täna tuleb rajuilm, sest taevas punab ja on pilves. Taeva nägu te oskate küll mõista, kuid aegade tunnustähti te ei suuda mõista.

4 See kuri ja abielurikkuja tõug otsib tunnustähte, ja temale ei anta muud tähte kui prohvet Joona täht!" Ja Ta jättis nad maha ning läks ära.

5 Ja kui Tema jüngrid olid jõudnud teispoolsele kaldale, olid nad unustanud leiba kaasa võtta.

6 Aga Jeesus ütles neile: „Olge ettevaatlikud ja hoiduge variseride ja saduseride haputaignast!"

7 Siis nad arutasid isekeskis ja ütlesid: „See käib selle kohta, et me ei võtnud leiba kaasa."

8 Jeesus märkas seda ja ütles: „Te nõdrausulised, miks te arutate isekeskis, et te ei ole leiba kaasa võtnud?

9 Kas te veel ei saa aru? Eks te mäleta neid viit leiba viiele tuhandele ja mitu korvitäit te saite,

10 ja neid seitset leiba neljale tuhandele ja mitu korvitäit te saite?

11 Kuidas te siis ei mõista, et Ma teile ei rääkinud leivast, kui Ma käskisin teid hoiduda variseride ja saduseride haputaignast?"

12 Siis nad mõistsid, et Ta neid ei käskinud hoiduda leiva haputaignast, vaid variseride ja saduseride õpetusest.

13 Aga kui Jeesus tuli Filippuse Kaisarea rajale, küsis Ta Oma jüngritelt ning ütles: „Keda ütlevad inimesed Mind, Inimese Poja, olevat?"

14 Nemad ütlesid: „Mõned ütlevad Sind olevat Ristija Johannese, teised Eelija, aga teised Jeremija või ühe prohveteist."

15 Tema ütles neile: „Aga teie, keda teie Mind ütlete olevat?"

16 Siimon Peetrus vastas ning ütles: „Sina oled Kristus, elava Jumala Poeg!"

17 Jeesus vastas ning ütles temale: „Õnnis oled Sa, Siimon, Joona poeg, sest liha ja veri ei ole sulle seda ilmutanud, vaid Mu Isa, Kes on taevas.

18 Ja Mina ütlen sulle ka: Sina oled Peetrus, ja sellele kaljule Ma ehitan Oma Koguduse, ja surmavalla väravad ei võida seda!

19 Ma annan sinule Taevariigi võtmed, ja mis sa maa peal seod, see on taevas seotud, ja mis sa maa peal lahti päästad, on ka taevas lahti päästetud!"

20 Siis Ta keelas Oma jüngreid, et nad kellelegi ei ütleks, et Tema on Kristus.

21 Sellest ajast hakkas Jeesus Kristus teatama Oma jüngritele, et Ta peab minema Jeruusalemma ja palju kannatama vanemate ja ülempreestrite ja kirjatundjate poolt, ja et Ta tapetakse ja kolmandal päeval äratatakse üles.

22 Siis Peetrus võttis Tema isepäinis, hakkas Teda noomima ja ütles: „Jumal hoidku, Issand! Ärgu seda Sulle sündigu!"

23 Aga Ta pöördus ja ütles Peetrusele: „Tagane Minust, saatan! Sa oled Mulle pahanduseks; sest sa ei mõtle sellele, mis on Jumala, vaid mis on inimeste meelt mööda!"

24 Siis Jeesus ütles Oma jüngritele: „Kui keegi tahab Minu järele tulla, siis ta salaku end ning võtku oma rist enese peale ja järgigu Mind.

25 Sest kes iganes oma hinge tahab päästa, see kaotab selle; aga kes oma hinge kaotab Minu pärast, see leiab selle.

26 Sest mis kasu on inimesel sellest, kui ta kogu maailma kasuks saaks, kuid oma hingele kahju teeks? Või mis lunastushinda võib inimene anda oma hinge eest?

27 Sest Inimese Poeg tuleb Oma Isa auhiilguses Oma Inglitega, ja siis Ta tasub igaühele Tema tööd mööda.

28 Tõesti, Mina ütlen teile, neist, kes siin seisavad, on mõned, kes ei maitse surma, enne kui nad näevad Inimese Poja tulevat Tema Kuningriigis!"

1 I přistoupili k němu farizeové a saduceové, a pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal.

2 On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe.

3 A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů nemůžete souditi?

4 Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení Jonáše proroka. A opustiv je, odšel.

5 A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba.

6 Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského.

7 Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba.

8 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali?

9 Ještě-liž nerozumíte, ani pamatujete na pět chlebů, jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu, a kolik jste košů drobtů sebrali?

10 Ani na sedm chlebů, jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí, a kolik jste košů drobtů sebrali?

11 I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského?

12 Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů.

13 Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka?

14 A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.

15 I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?

16 I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.

17 A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.

18 I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.

19 A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

20 Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus.

21 A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

22 I odved ho Petr na stranu, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneť se tobě toho.

23 Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdiž za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.

24 Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

25 Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.

26 Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?

27 Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho.

28 Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém.