1 Ha una miniera l’argento, e l’oro un luogo dove lo si affina.

2 Il ferro si cava dal suolo, e la pietra fusa dà il rame.

3 L’uomo ha posto fine alle tenebre, egli esplora i più profondi recessi, per trovar le pietre che son nel buio, nell’ombra di morte.

4 Scava un pozzo lontan dall’abitato; il piede più non serve a quei che vi lavorano; son sospesi, oscillano lungi dai mortali.

5 Dalla terra esce il pane, ma, nelle sue viscere, è sconvolta come dal fuoco.

6 Le sue rocce son la dimora dello zaffiro, e vi si trova della polvere d’oro.

7 L’uccello di rapina non conosce il sentiero che vi mena, né l’ha mai scorto l’occhio del falco.

8 Le fiere superbe non vi hanno messo piede, e il leone non v’è passato mai.

9 L’uomo stende la mano sul granito, rovescia dalle radici le montagne.

10 Pratica trafori per entro le rocce, e l’occhio suo scorge quanto v’è di prezioso.

11 Infrena le acque perché non gemano, e le cose nascoste trae fuori alla luce.

12 Ma la Sapienza, dove trovarla? E dov’è il luogo della Intelligenza?

13 L’uomo non ne sa la via, non la si trova sulla terra de’ viventi.

14 L’abisso dice: "Non è in me"; il mare dice: "Non sta da me".

15 Non la si ottiene in cambio d’oro, né la si compra a peso d’argento.

16 Non la si acquista con l’oro di Ofir, con l’onice prezioso o con lo zaffiro.

17 L’oro ed il vetro non reggono al suo confronto, non la si dà in cambio di vasi d’oro fino.

18 Non si parli di corallo, di cristallo; la Sapienza val più delle perle.

19 Il topazio d’Etiopia non può starle a fronte, l’oro puro non ne bilancia il valore.

20 Donde vien dunque la Sapienza? E dov’è il luogo della Intelligenza?

21 Essa è nascosta agli occhi d’ogni vivente, è celata agli uccelli del cielo.

22 L’abisso e la morte dicono: "Ne abbiamo avuto qualche sentore".

23 Dio solo conosce la via che vi mena, egli solo sa il luogo dove dimora,

24 perché il suo sguardo giunge sino alle estremità della terra, perch’egli vede tutto quel ch’è sotto i cieli.

25 Quando regolò il peso del vento e fissò la misura dell’acque,

26 quando dette una legge alla pioggia e tracciò la strada al lampo dei tuoni,

27 allora la vide e la rivelò, la stabilì ed anche l’investigò.

28 E disse all’uomo: "Ecco: temere il Signore: questa è la Sapienza, e fuggire il male è l’Intelligenza"."

1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.