1 Allora Giobbe aprì la bocca e maledisse il giorno della sua nascita.2 E prese a dire così:3 "Perisca il giorno ch’io nacqui e la notte che disse: "E’ concepito un maschio!"4 Quel giorno si converta in tenebre, non se ne curi Iddio dall’alto, né splenda sovr’esso raggio di luce!5 Se lo riprendano le tenebre e l’ombra di morte, resti sovr’esso una fitta nuvola, le eclissi lo riempian di paura!6 Quella notte diventi preda d’un buio cupo, non abbia la gioia di contar tra i giorni dell’anno, non entri nel novero de’ mesi!7 Quella notte sia notte sterile, e non vi s’oda grido di gioia.8 La maledicano quei che maledicono i giorni e sono esperti nell’evocare il drago.9 Si oscurino le stelle del suo crepuscolo, aspetti la luce e la luce non venga, e non miri le palpebre dell’alba,10 poiché non chiuse la porta del seno che mi portava, e non celò l’affanno agli occhi miei.11 Perché non morii nel seno di mia madre? Perché non spirai appena uscito dalle sue viscere?12 Perché trovai delle ginocchia per ricevermi e delle mammelle da poppare?13 Ora mi giacerei tranquillo, dormirei, ed avrei così riposo14 coi re e coi consiglieri della terra che si edificarono mausolei,15 coi principi che possedean dell’oro e che empiron d’argento le lor case;16 o, come l’aborto nascosto, non esisterei, sarei come i feti che non videro la luce.17 Là cessano gli empi di tormentare gli altri. Là riposano gli stanchi,18 là i prigioni han requie tutti insieme, senz’udir voce d’aguzzino.19 Piccoli e grandi sono là del pari, e lo schiavo è libero del suo padrone.20 Perché dar la luce all’infelice e la vita a chi ha l’anima nell’amarezza,21 i quali aspettano la morte che non viene, e la ricercano più che i tesori nascosti,22 e si rallegrerebbero fino a giubilarne, esulterebbero se trovassero una tomba?23 Perché dar vita a un uomo la cui via è oscura? e che Dio ha stretto in un cerchio?24 Io sospiro anche quando prendo il mio cibo, e i miei gemiti si spandono com’acqua.25 Non appena temo un male, ch’esso mi colpisce; e quel che pavento, mi piomba addosso.26 Non trovo posa, né requie, né pace, il tormento è continuo!"

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.2 Nebo mluvě Job, řekl:3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.