1 Allora Elifaz di Teman rispose disse:2 "Se provassimo a dirti una parola ti darebbe fastidio? Ma chi potrebbe trattener le parole?3 Ecco tu n’hai ammaestrati molti, hai fortificato le mani stanche;4 le tue parole hanno rialzato chi stava cadendo, hai raffermato le ginocchia vacillanti;5 e ora che il male piomba su te, tu ti lasci abbattere; ora ch’è giunto fino a te, sei tutto smarrito.6 La tua pietà non è forse la tua fiducia, e l’integrità della tua vita la speranza tua?7 Ricorda: quale innocente perì mai? e dove furono gli uomini retti mai distrutti?8 Io per me ho visto che coloro che arano iniquità e seminano tormenti, ne mietono i frutti.9 Al soffio di Dio essi periscono, dal vento del suo corruccio son consumati.10 Spenta è la voce del ruggente, sono spezzati i denti dei leoncelli.11 Perisce per mancanza di preda il forte leone, e restan dispersi i piccini della leonessa.12 Una parola m’è furtivamente giunta, e il mio orecchio ne ha còlto il lieve sussurro.13 Fra i pensieri delle visioni notturne, quando un sonno profondo cade sui mortali,14 uno spavento mi prese, un tremore che mi fece fremer tutte l’ossa.15 Uno spirito mi passò dinanzi, e i peli mi si rizzarono addosso.16 Si fermò, ma non riconobbi il suo sembiante; una figura mi stava davanti agli occhi e udii una voce sommessa che diceva:17 "Può il mortale esser giusto dinanzi a Dio? Può l’uomo esser puro dinanzi al suo Fattore?18 Ecco, Iddio non si fida de’ suoi propri servi, e trova difetti nei suoi angeli;19 quanto più in quelli che stanno in case d’argilla, che han per fondamento la polvere e son schiacciati al par delle tignuole!20 Tra la mattina e la sera sono infranti; periscono per sempre, senza che alcuno se ne accorga.21 La corda della lor tenda, ecco, è strappata, e muoion senza posseder la sapienza".

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.