1 Ekkor szóla az Úr Jóbnak a forgószélbõl, és monda:
2 Nosza! övezd fel, mint férfi, derekadat; én kérdezlek, te pedig taníts engem!
3 Avagy semmivé teheted-é te az én igazságomat; kárhoztathatsz-é te engem azért, hogy te igaz légy?
4 És van-é ugyanolyan karod, mint az Istennek, mennydörgõ hangon szólasz- é, mint õ?
5 Ékesítsd csak fel magadat fénynyel és méltósággal, ruházd fel magadat dicsõséggel és fenséggel!
6 Öntsd ki haragodnak tüzét, és láss meg minden kevélyt és alázd meg õket!
7 Láss meg minden kevélyt és törd meg õket, és a gonoszokat az õ helyükön tipord le!
8 Rejtsd el õket együvé a porba, orczájukat kösd be mélységes sötéttel:
9 Akkor én is dicsõítlek, hogy megtartott téged a te jobbkezed!
10 Nézd csak a behemótot, a melyet én teremtettem, a miként téged is, fûvel él, mint az ökör!
11 Nézd csak az erejét az õ ágyékában, és az õ erõsségét hasának izmaiban!
12 Kiegyenesíti farkát, mint valami czédrust, lágyékának inai egymásba fonódnak.
13 Csontjai érczcsövek, lábszárai, mint a vasrudak.
14 Az Isten alkotásainak remeke ez, az õ teremtõje adta meg néki fegyverét.
15 Mert füvet teremnek számára a hegyek, és a mezõ minden vadja ott játszadozik.
16 Lótuszfák alatt heverész, a nádak és mocsarak búvóhelyein.
17 Befedezi õt a lótuszfák árnyéka, [és] körülveszik õt a folyami fûzfák.
18 Ha árad is a folyó, nem siet; bizton van, ha szájához a Jordán csapna is.
19 Megfoghatják-é õt szemei láttára, vagy átfúrhatják-é az orrát tõrökkel?!
20
21
22
23
24
1 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
2 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
3 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
4 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
5 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
6 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
7 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
8 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
9 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
10 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
11 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
12 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
13 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
14 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
15 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
16 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
17 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
18 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
19 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
20 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
21 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
22 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
23 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
24 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? [ (Job 40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? ] [ (Job 40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? ] [ (Job 40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. ] [ (Job 40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen? ]