1 Tovább is felele Elihu, és monda:

2 Azt gondolod-é igaznak, ha így szólsz: Az én igazságom nagyobb, mint Istené?

3 Hogyha ezt mondod: Mi hasznod belõle? Mivel várhatok többet, mintha vétkezném?

4 Én megadom rá néked a feleletet, és barátaidnak te veled együtt.

5 Tekints az égre és lásd meg; és nézd meg a fellegeket, milyen magasan vannak feletted!

6 Hogyha vétkezel, mit tehetsz ellene; ha megsokasítod bûneidet, mit ártasz néki?

7 Ha igaz vagy, mit adsz néki, avagy mit kap a te kezedbõl?

8 Az olyan embernek [árt] a te gonoszságod, mint te vagy, és igazságod az ilyen ember fiának [használ.]

9 A sok erõszak miatt kiáltoznak; jajgatnak a hatalmasok karja miatt;

10 De egy sem mondja: Hol van Isten, az én teremtõm, a ki hálaénekre indít éjszaka;

11 A ki többre tanít minket a mezei vadaknál, és bölcsebbekké tesz az ég madarainál?

12 Akkor azután kiálthatnak, de õ nem felel a gonoszok kevélysége miatt;

13 Mert a hiábavalóságot Isten meg nem hallgatja, a Mindenható arra nem tekint.

14 Hátha még azt mondod: Te nem látod õt; az ügy elõtte van és te reá vársz!

15 Most pedig, mivel nem büntet haragja, és nem figyelmez a nagy álnokságra:

16 Azért tátja fel Jób hívságra a száját, [és] szaporítja a szót értelem nélkül.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.