1 마른 떡 한 조각만 있고도 화목하는 것이 육선이 집에 가득하고 다투는 것보다 나으니라

2 슬기로운 종은 주인의 부끄러움을 끼치는 아들을 다스리겠고 또 그 아들들 중에서 유업을 나눠 얻으리라

3 도가니는 은을,풀무는 금을 연단하거니와 여호와는 마음을 연단 하시느니라

4 악을 행하는 자는 궤사한 입술을 잘 듣고 거짓말을 하는 자는 악한 혀에 귀를 기울이느니라

5 가난한 자를 조롱하는 자는 이를 지으신 주를 멸시하는 자요 사람의 재앙을 기뻐하는 자는 형벌을 면치 못할 자니라

6 손자는 노인의 면류관이요 아비는 자식의 영화니라

7 분외의 말을 하는 것도 미련한 자에게 합당치 아니하거든 하물며 거짓말을 하는 것이 존귀한 자에게 합당하겠느냐

8 뇌물은 임자의 보기에 보석 같은즉 어디로 향하든지 형통케 하느니라

9 허물을 덮어 주는 자는 사랑을 구하는 자요 그것을 거듭 말하는 자는 친한 벗을 이간하는 자니라

10 한 마디로 총명한 자를 경계하는 것이 매 백개로 미련한 자를 때리는 것보다 더욱 깊이 박이느니라

11 악한 자는 반역만 힘쓰나니 그러므로 그에게 잔인한 사자가 보냄을 입으리라

12 차라리 새끼 빼앗긴 암콤을 만날지언정 미련한 일을 행하는 미련한 자를 만나지 말 것이니라

13 누구든지 악으로 선을 갚으면 악이 그 집을 떠나지 아니하리라

14 다투는 시작은 방축에서 물이 새는 것 같은즉 싸움이 일어나기 전에 시비를 그칠 것이니라

15 악인을 의롭다 하며 의인을 악하다 하는 이 두 자는 다 여호와의 미워하심을 입느니라

16 미련한 자는 무지하거늘 손에 값을 가지고 지혜를 사려 함은 어찜인고

17 친구는 사랑이 끊이지 아니하고 형제는 위급한 때까지 위하여 났느니라

18 지혜없는 자는 남의 손을 잡고 그 이웃 앞에서 보증이 되느니라

19 다툼을 좋아하는 자는 죄과를 좋아하는 자요 자기 문을 높이는 자는 파괴를 구하는 자니라

20 마음이 사특한 자는 복을 얻지 못하고 혀가 패역한 자는 재앙에 빠지느니라

21 미련한 자를 낳는 자는 근심을 당하나니 미련한 자의 아비는 낙이 없느니라

22 마음의 즐거움은 양약이라도 심령의 근심은 뼈로 마르게 하느니라

23 악인은 사람의 품에서 뇌물을 받고 재판을 굽게 하느니라

24 지혜는 명철한 자의 앞에 있거늘 미련한 자는 눈을 땅 끝에 두느니라

25 미련한 아들은 그 아비의 근심이 되고 그 어미의 고통이 되느니라

26 의인을 벌하는 것과 귀인을 정직하다고 때리는 것이 선치 못하니라

27 말을 아끼는 자는 지식이 있고 성품이 안존한 자는 명철하니라

28 미련한 자라도 잠잠하면 지혜로운 자로 여기우고 그 입술을 닫히면 슬기로운 자로 여기우느니라

1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.