1 미련한 자에게는 영예가 적당하지 아니하니 마치 여름에 눈오는 것과 추수 때에 비오는 것 같으니라

2 까닭 없는 저주는 참새의 떠도는 것과 제비의 날아가는 것 같이 이르지 아니하느니라

3 말에게는 채찍이요 나귀에게는 자갈이요 미련한 자의 등에는 막대기니라

4 미련한 자의 어리석은 것을 따라 대답하지 말라 두렵건대 네가 그와 같을까 하노라

5 미련한 자의 어리석은 것을 따라 그에게 대답하라 두렵건대 그가 스스로 지혜롭게 여길까 하노라

6 미련한 자 편에 기별하는 것은 자기의 발을 베어 버림이라 해를 받느니라

7 저는 자의 다리는 힘 없이 달렸나니 미련한 자의 입의 잠언도 그러하니라

8 미련한 자에게 영예를 주는 것은 돌을 물매에 매는 것과 같으니라

9 미련한 자의 입의 잠언은 술 취한 자의 손에 든 가시나무 같으니라

10 장인이 온갖 것을 만들지라도 미련한 자를 고용하는 것은 지나가는 자를 고용함과 같으니라

11 개가 그 토한 것을 도로 먹는 것 같이 미련한 자는 그 미련한 것을 거듭 행하느니라

12 네가 스스로 지혜롭게 여기는 자를 보느냐 그보다 미련한 자에게 오히려 바랄 것이 있느니라

13 게으른 자는 길에 사자가 있다 거리에 사자가 있다 하느니라

14 문짝이 돌쩌귀를 따라서 도는 것 같이 게으른 자는 침상에서 구으느니라

15 게으른 자는 그 손을 그릇에 넣고도 입으로 올리기를 괴로와하느니라

16 게으른 자는 선히 대답하는 사람 일곱보다 자기를 지혜롭게 여기느니라

17 길로 지나다가 자기에게 상관없는 다툼을 간섭하는 자는 개 귀를 잡는 자와 같으니라

18 횃불을 던지며 살을 쏘아서 사람을 죽이는 미친 사람이 있나니

19 자기 이웃을 속이고 말하기를 내가 희롱하였노라 하는 자도 그러하니라

20 나무가 다하면 불이 꺼지고 말장이가 없어지면 다툼이 쉬느니라

21 숯불 위에 숯을 더하는 것과 타는 불에 나무를 더하는 것 같이 다툼을 좋아하는 자는 시비를 일으키느니라

22 남의 말하기를 좋아하는 자의 말은 별식과 같아서 뱃 속 깊은 데로 내려가느니라

23 온유한 입술에 악한 마음은 낮은 은을 입힌 토기니라

24 감정있는 자는 입술로는 꾸미고 속에는 궤휼을 품나니

25 그 말이 좋을지라도 믿지 말 것은 그 마음에 일곱 가지 가증한 것이 있음이라

26 궤휼로 그 감정을 감출지라도 그 악이 회중 앞에 드러나리라

27 함정을 파는 자는 그것에 빠질 것이요 돌을 굴리는 자는 도리어 그것에 치이리라

28 거짓말하는 자는 자기의 해한 자를 미워하고 아첨하는 입은 패망을 일으키느니라

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.