2 Niin heidän lapsensakin muistavat nämä alttarit ja asera-paalut, joita on vihreiden puiden katveessa, korkeilla kukkuloilla
3 ja asumattomilla vuorilla. Minä annan ryöstäjien käsiin kaikki sinun tavarasi ja aarteesi, myös uhrikukkulasi. Tämä on rangaistus synneistä, joita olet tehnyt kaikkialla tässä maassa.
5 Näin sanoo Herra: -- Kirottu on se mies, joka turvaa ihmisiin, katoavaisten ihmisten voimaan, mies, jonka sydän luopuu Herrasta!
6 Hän on kuin piikkipensas, joka yksin kituu aavikolla, kasvaa kivierämaassa, suolaisella kamaralla, missä kukaan ei asu.
7 Siunattu on se mies, joka luottaa Herraan ja panee turvansa häneen!
8 Hän on kuin puron partaalle istutettu puu, joka kurottaa juurensa veteen. Ei se pelkää helteen tuloa, sen lehvät pysyvät aina vihreinä. Vaikka tulee kuiva vuosi, ei sillä ole mitään hätää, silloinkin se kantaa hedelmää.
9 Petollinen on ihmissydän, paha ja parantumaton vailla vertaa! Kuka sen tuntee?
10 Minä, Herra, tutkin sydämet, tiedän salaisimmatkin ajatukset. Minä annan kullekin sen mukaan, miten hän elää ja millaisia ovat hänen tekojensa hedelmät.
11 Joka vääryydellä hankkii omaisuutta, on kuin peltopyy, joka hautoo vieraan linnun munia. Jo voimiensa päivinä hän menettää kaiken, ja lopulta hän on pelkkä narri.
12 -- Kunnian valtaistuin, korkealle korotettu alusta asti, on meidän pyhäkkömme paikka.
13 Herra, sinä olet Israelin toivo! Kaikki, jotka hylkäävät sinut, saavat onnettoman lopun, jotka luopuvat sinusta, häviävät kuin tomuun kirjoitetut nimet. Sillä he ovat hylänneet Herran, elävän veden lähteen.
14 Paranna sinä minut, Herra, niin minä paranen. Auta minua, niin minä saan avun. Sinua yksin minä ylistän!
16 Sinä, Herra, tiedät, etten ole pakoillut paimenen tehtävää, jonka minulle annoit. En minä ole toivonut tuhon päivää. Sinä tiedät kyllä kaiken, mitä olen julistanut.
17 Älä täytä minua kauhulla! Sinä olet ainoa turvani, kun onnettomuuden päivä tulee.
18 Saakoot onnettoman lopun ne, jotka minua vainoavat, mutta säästä minut! Anna heidän joutua kauhun valtaan, älä minun! Tuo heille onnettomuuden päivä, tuhoa heidät, tuhoa perin pohjin!
20 Sano näin: Kuulkaa, mitä Herra sanoo teille, te Juudan kuninkaat ja Juudan ja Jerusalemin asukkaat, jotka kuljette näistä porteista!
21 Herra puhuu näin: Jos tahdotte elää, pitäkää huoli siitä, ettette kanna sapattina mitään kantamusta ettekä tuo mitään sisään Jerusalemin porteista!
22 Älkää viekö sapatinpäivänä mitään ulos taloistanne älkääkä tehkö mitään työtä. Pyhittäkää sapatti, niin kuin minä käskin teidän isienne tehdä.
23 Mutta isänne eivät kuunnelleet minua, eivät ottaneet kuuleviin korviinsa, mitä minä sanoin. He olivat uppiniskaisia, eivät totelleet minua eivätkä ottaneet mitään opikseen.
25 niin näistä porteista kulkee hoviväkensä kanssa kuninkaita, jotka ajavat vaunuilla ja hevosilla ja jotka istuvat Daavidin valtaistuimella. Myös Juudan ja Jerusalemin asukkaat tulevat, ja tämä kaupunki on aina oleva asuttu.
26 He tulevat Juudan kaupungeista ja Jerusalemin ympäristöstä, Benjaminin maasta, läntisiltä kukkuloilta, vuorilta ja Negevistä ja tuovat Herran temppeliin polttouhreja, teurasuhreja, ruokauhreja ja suitsuketta, tuovat hänelle myös kiitosuhrinsa.
1 Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,
2 Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.
3 Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.
4 A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.
5 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.
6 Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.
7 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.
8 Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.
9 Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?
10 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
11 Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.
12 Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.
13 Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.
14 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.
15 Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.
16 Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.
17 Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.
18 Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.
19 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,
20 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:
21 Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.
22 Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.
23 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)
24 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,
25 Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.
26 I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.
27 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.