1 Jeremialle tuli tämä Herran sana:
2 Mene savenvalajan työpajaan! Siellä saat kuulla, mitä minä haluan sanoa sinulle.
3 Minä menin savenvalajan työpajaan, jossa hän parhaillaan työskenteli pyöränsä ääressä.
4 Jos valmistumassa oleva astia meni pilalle hänen käsissään, hän muotoili samasta savesta uuden, sellaisen kuin halusi.
5 Silloin minulle tuli tämä Herran sana:
7 Minä voin päättää, että revin, tuhoan ja hävitän kansan tai valtakunnan.
8 Mutta jos se kansa luopuu pahuudestaan, minä muutan mieleni enkä anna rangaistukseni kohdata sitä.
9 Minä voin myös päättää, että rakennan ja istutan kansan tai valtakunnan.
10 Mutta jos se kansa tekee pahaa eikä tottele minua, minä muutan mieleni enkä anna sille sitä hyvää, minkä olin luvannut.
13 Siksi Herra sanoo näin: -- Kysykää nyt kaikilta kansoilta, onko kukaan kuullut tällaisesta. Neitsyt Israel tekee kauhistuttavia tekoja!
14 Katoaako lumi koskaan Libanonin huipuilta? Juoksevatko koskaan kuiviin kaukaa virtaavat raikkaat vedet?
15 Mutta oma kansani on unohtanut minut! Se uhraa turhille jumalille, jotka ovat saaneet sen kompastelemaan vanhoilla poluillaan. Se on harhaillut sinne, minne ei ole raivattu tietä.
16 Se tekee maansa autioksi, kaikki sitä kammoavat. Jokainen ohikulkija pudistaa kauhistellen päätään.
17 Niin kuin itätuuli lennättää hiekkaa, niin minä hajotan kansani vihollisen tieltä. Kun onnettomuuden päivä tulee, minä en käännä kasvojani heitä kohti, minä käännän heille selkäni.
19 -- Herra, kuule sinä minua! Kuuntele, mitä vastustajani puhuvat!
20 Miksi hyvä palkitaan pahalla? He ovat kaivaneet kuopan, jotta minä lankeaisin siihen. Muista, kuinka minä sinun edessäsi olen puhunut heistä hyvää kääntääkseni vihasi heistä pois.
21 Mutta nyt anna heidän lastensa nääntyä nälkään, anna heidät miekan uhriksi! Tappakoon rutto vastustajani, tee heidän vaimoistaan lapsettomia ja leskiä, lyököön miekka sodassa heidän poikansa!
22 Anna rosvojen yllättää heidät, puhjetkoon valitus heidän taloissaan. He ovat kaivaneet kuopan pyydystääkseen minut, virittäneet ansoja tielleni.
23 Sinä, Herra, tiedät kaikki heidän juonensa: he aikovat tappaa minut. Älä anna anteeksi heidän rikostaan, älä unohda heidän syntiään. Kaatukoot he eteesi, lyö heidät maahan vihasi päivänä!
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2 Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.
3 I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.
4 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.
5 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
6 Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
7 Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,
8 Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.
9 Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,
10 Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.
11 Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.
12 Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.
14 Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?
15 Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,
16 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17 Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.
18 I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.
19 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.
20 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21 Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.
22 Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;
23 Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.