1 Eine sanfte Antwort dämpft den Grimm; ein verletzendes Wort aber reizt zum Zorn.
2 Die Zunge der Weisen gibt gute Lehren; aber der Toren Mund schwatzt viel dummes Zeug.
3 Die Augen des HERRN sind überall; sie erspähen die Bösen und die Guten.
4 Eine heilsame Zunge ist ein Baum des Lebens; aber Verkehrtheit in ihr verwundet den Geist.
5 Ein dummer Junge verschmäht die väterliche Zucht; wer aber auf die Zurechtweisung achtet, der wird klug.
6 Im Hause des Gerechten ist viel Vermögen; im Einkommen des Gottlosen aber ist Zerrüttung.
7 Die Lippen der Weisen säen Erkenntnis; das Herz der Narren aber ist unaufrichtig.
8 Der Gottlosen Opfer ist dem HERRN ein Greuel; das Gebet der Aufrichtigen aber ist ihm angenehm.
9 Der Gottlosen Weg ist dem HERRN ein Greuel; wer aber der Gerechtigkeit nachjagt, den hat er lieb.
10 Wer den Pfad verläßt, wird schwer bestraft; wer die Zucht haßt, der muß sterben.
11 Totenreich und Abgrund sind dem HERRN bekannt; wie viel mehr die Herzen der Menschen!
12 Der Spötter liebt die Zurechtweisung nicht; darum geht er nicht zu den Weisen.
13 Ein fröhliches Herz macht das Angesicht heiter; aber durch Betrübnis wird der Geist niedergeschlagen.
14 Das Herz der Verständigen trachtet nach Erkenntnis; aber der Mund der Narren weidet sich an der Dummheit.
15 Ein Unglücklicher hat lauter böse Tage, aber ein frohmütiger hat immerdar Festmahl.
16 Besser wenig mit der Furcht des HERRN, als großer Reichtum und ein unruhiges Gewissen dabei!
17 Besser ein Gericht Kraut mit Liebe, als ein gemästeter Ochse mit Haß!
18 Ein zorniger Mann erregt Hader; aber ein Langmütiger stillt den Zank.
19 Der Weg des Faulen ist wie mit Dornen verzäunt; aber der Pfad der Redlichen ist gebahnt.
20 Ein weiser Sohn macht seinem Vater Freude; ein dummer Mensch aber verachtet seine Mutter.
21 Torheit ist dem Unvernünftigen eine Wonne; ein verständiger Mann aber wandelt geradeaus.
22 Durch Mangel an Besprechung werden Pläne vereitelt; wo aber viele Ratgeber sind, da kommen sie zustande.
23 Es freut einen Mann, wenn man ihm antwortet; und wie gut ist ein Wort, geredet zur rechten Zeit!
24 Der Weg des Lebens geht aufwärts für den Klugen, um den Scheol zu vermeiden, welcher drunten liegt.
25 Der HERR reißt das Haus der Stolzen nieder; aber die Grenze der Witwe setzt er fest.
26 Böse Anschläge sind dem HERRN ein Greuel, aber freundliche Reden sind ihm rein.
27 Wer unrecht Gut begehrt, verstört sein Haus; wer aber Geschenke haßt, der wird leben.
28 Das Herz des Gerechten überlegt die Antwort; aber ein gottloses Maul stößt böse Worte aus.
29 Der HERR ist fern von den Gottlosen, aber das Gebet der Gerechten erhört er.
30 Ein freundlicher Blick erfreut das Herz, eine gute Botschaft stärkt das Gebein.
31 Ein Ohr, das gern den Lebenserfahrungen lauscht, hält sich inmitten der Weisen auf.
32 Wer der Zucht entläuft, verachtet seine Seele; wer aber auf Zurechtweisung hört, erwirbt Verstand.
33 Die Furcht des HERRN ist die Schule der Weisheit, und der Ehre geht Demut voraus.
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.