1 Mein Sohn, bewahre meine Rede und birg meine Gebote in dir!
2 Beobachte meine Gebote, so wirst du leben, und bewahre meine Lehre wie einen Augapfel!
3 Binde sie an deine Finger, schreibe sie auf die Tafel deines Herzens!
4 Sprich zur Weisheit: Du bist meine Schwester! und sage zum Verstand: Du bist mein Vertrauter!
5 daß du bewahrt bleibest vor dem fremden Weibe, vor der Buhlerin, die glatte Worte gibt!
6 Denn als ich am Fenster meines Hauses durch das Gitter guckte
7 und die Einfältigen beobachtete, bemerkte ich unter den Söhnen einen unverständigen Jüngling.
8 Der strich auf der Gasse herum, nicht weit von ihrem Winkel, und betrat den Weg zu ihrem Haus
9 in der Dämmerung, beim Einbruch der Nacht, da es dunkelte.
10 Siehe, da lief ihm ein Weib entgegen im Hurenschmuck und verschmitzten Herzens,
11 frech und zügellos. Ihre Füße können nicht zu Hause bleiben;
12 bald auf der Straße, bald auf den Plätzen, an allen Ecken lauert sie.
13 Die ergriff und küßte ihn, und mit unverschämter Miene sprach sie zu ihm:
14 »Ich war ein Dankopfer schuldig, heute habe ich meine Gelübde bezahlt;
15 darum bin ich ausgegangen dir entgegen, um eifrig dein Angesicht zu suchen, und ich fand dich auch!
16 Ich habe mein Lager mit Teppichen gepolstert, mit bunten Decken von ägyptischem Garn;
17 ich habe mein Bett besprengt mit Myrrhe, Aloe und Zimt.
18 Komm, wir wollen der Liebe genießen bis zum Morgen, uns an Liebkosungen ergötzen!
19 Denn der Mann ist nicht zu Hause, er hat eine weite Reise angetreten,
20 er hat den Geldbeutel mitgenommen und kommt erst am Tage des Vollmonds wieder heim.«
21 Durch ihr eifriges Zureden machte sie ihn geneigt und bewog ihn mit ihren glatten Worten,
22 so daß er ihr plötzlich nachlief, wie ein Ochse zur Schlachtbank geht und wie ein Gefesselter zum Narrenhaus
23 (bis ihm der Pfeil die Leber spaltet), wie ein Vogel ins Netz hinein fliegt und nicht weiß, daß es ihn sein Leben kostet!
24 So schenkt mir nun Gehör, ihr Söhne, und merkt auf die Reden meines Mundes!
25 Dein Herz neige sich nicht ihren Wegen zu, und verirre dich nicht auf ihre Pfade;
26 denn sie hat viele verwundet und zu Fall gebracht, und gewaltig ist die Zahl ihrer Opfer.
27 Wege zur Unterwelt sind ihr Haus, führen hinab zu den Kammern des Todes!
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.