1 Depois disto experimentou Deus a Abraão e lhe disse: Abraão. Este lhe respondeu: Eis-me aqui.

2 Acrescentou Deus: Toma teu filho, teu único filho, Isaque, a quem amas, e vai à terra de Moriá; oferece-o ali em holocausto sobre um dos montes que te hei de mostrar.

3 Levantou-se, pois, Abraão de manhã cedo, e albardou o seu jumento, levando consigo dois de seus moços e a Isaque seu filho; tendo fendido a lenha para o holocausto, levantou-se e foi ao lugar que Deus lhe havia dito.

4 Ao terceiro dia, levantando Abraão os olhos, viu o lugar de longe.

5 Disse a seus moços: Ficai-vos aqui com o jumento, e eu e o mancebo iremos até lá; depois de adorarmos, voltaremos a vós.

6 Tomou a lenha do holocausto e a pôs sobre Isaque, seu filho; tomou também na mão o fogo e o cutelo: e caminharam ambos juntos.

7 Disse Isaque a Abraão, seu pai: Meu Pai! Respondeu Abraão: Eis-me aqui, meu filho! Perguntou-lhe Isaque: Eis o fogo e a lenha, porém onde está o cordeiro para o holocausto?

8 Respondeu Abraão: Deus proverá para si, meu filho, o cordeiro para o holocausto; assim caminharam ambos juntos.

9 Chegaram ao lugar que Deus lhe havia dito; e ali edificou Abraão o altar e pôs a lenha em ordem e, tendo ligado a Isaque, seu filho, deitou-o sobre o altar em cima da lenha.

10 Então estendeu a mão e pegou no cutelo para imolar a seu filho.

11 Mas bradou-lhe do céu o anjo de Jeová: Abraão! Abraão! Ele respondeu: Eis-me aqui!

12 Continuou o anjo: Não estendas a mão sobre o mancebo, e não lhe faças nada; pois agora sei que tu temes a Deus, visto que não me negaste teu filho, teu único filho.

13 Tendo levantado Abraão os olhos, olhou e eis atrás de si um carneiro embaraçado num mato pelos chifres; foi, tomou o carneiro e ofereceu-o em holocausto em lugar de seu filho.

14 Chamou Abraão àquele lugar Jeová-Jiré; donde até o dia de hoje se diz: No monte de Jeová se provê.

15 Então bradou desde o céu o anjo do Senhor a Abraão pela segunda vez,

16 e disse: Por mim mesmo jurei, diz Jeová, porque fizeste isto e não me negaste teu filho,

17 que deveras te abençoarei e multiplicarei a tua descendência como as estrelas do céu e como a areia que está na praia do mar. Ela possuirá a porta dos seus inimigos,

18 e por tua semente se abençoarão todas as nações da terra: porque obedeceste à minha voz.

19 Então voltou Abraão a seus moços, eles se levantaram e foram juntos a Berseba. Abraão habitou em Berseba.

20 Depois destas coisas foi dada notícia a Abraão nestes termos: Eis que Milca também tem dado à luz filhos a Naor, teu irmão:

21 Uz, seu primogênito, Buz, seu irmão, Quemuel, pai de Arã,

22 Quésede, Hazo, Pildas, Jidlafe e Betuel.

23 Betuel gerou a Rebeca: estes oito deu à luz Milca a Naor, irmão de Abraão.

24 Sua concubina chamava-se Reumá, que também deu à luz filhos: Tebá, Gaã, Taás e Maaca.

1 Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem.

2 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě.

3 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

4 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka.

5 A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám.

6 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu.

7 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti?

8 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A šli předce oba spolu.

9 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

10 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.

11 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já.

12 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.

13 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého.

14 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se.

15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe,

16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému:

17 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých.

18 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

19 Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé.

20 A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému:

21 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova;

22 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele.

23 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu.

24 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.